Článek
Lepší start do sezony jste si snad nemohl přát.
Samozřejmě že jsem spokojený. V Hradci mám jinou roli než v Kometě. Jsem vděčný, kolik tady dostávám prostoru a snažím se důvěru vrátit na ledě. Ale ve své hře vidím i mezery, vím, že můžu být ještě lepší a pro tým udělat víc.
Daří se vám i proto, že jste si v lajně skvěle sedl s Lukášem Cingelem a Radovanem Pavlíkem?
Hrajeme spolu v podstatě od samého začátku, co jsem sem přišel, a je to fakt super. Všechno si říkáme, takže vůbec nevázne komunikace. Na ledě si vyhovíme a víme o sobě.
Vzájemná spolupráce přináší ovoce všem. Na Karjalu byl nominovaný také Radovan Pavlík, kterého čeká debut v seniorské reprezentaci.
Ráďa je strašně rychlý a pořád na sobě maká. Navíc má všechno před sebou, vždyť mu je teprve dvacet. Má potenciál a hraje výborně, stejně jako Lukáš Cingel.
Formu mají i jiní hráči. Přitom před sezónou se od Hradce Králové tolik nečekalo, protože hodně omladil kádr a fanoušci měli obavy. Po sedmnácti kolech však ztrácí v tabulce pouhé dva body na první příčku.
Měli jsme tvrdou přípravu a teď zúročujeme, co jsme natrénovali. Všichni makáme a známe svoji pozici v mužstvu. Hrajeme jeden za druhého a dodržujeme daný systém.
Zdá se, že mužstvu svědčí metody nového hlavního kouče Tomáše Martince.
On je moderním typem trenéra, který sklízel úspěchy v mládežnických kategoriích. V Hradci Králové už působí nějakou dobu, dělal asistenta u áčka. Prostředí a tým zná. Je zapálený do hokeje, furt ho sleduje.
Hodně s vámi komunikuje?
Jasně. Tohle je nejdůležitější, aby trenér věděl o hráčích. Mluví s námi ale i jeho asistenti Aleš Krátoška a Petr Svoboda. Nemáme žádný problém, takhle by to mělo být.
Nedávno jste nastoupil v extralize proti Brnu, odkud pocházíte a s nímž jste v minulých dvou sezónách slavil titul. Jaké pocity se ve vás mísily?
Byl to pro mě speciální zápas a jsem rád, že je už za mnou a že jsme ho vyhráli. Vypsal jsem do kabiny prémii, takže jsem chudší o pár korun, což mě ale tolik nemrzí. (úsměv)
Vaše matka Dana působí v brněnském týmu jako fyzioterapeutka, trenér Libor Zábranský je zase váš bratranec. Jaké to bylo postavit se v utkání proti rodině?
Když před začátkem zápasu přišla máma s Liborem před šatnu, bylo to zvláštní. Jenže jak se hodilo buly, všechno opadlo. Myslel jsem jenom na svůj tým, soustředil se pouze na hru.
Hradec vyhrál 4:2, připsal jste si asistenci. Co vám pak říkala mamka?
Po zápase vypadala, že je nasraná (smích). Ne, bylo to úplně v pohodě, nemělo cenu s ní rozebírat hokej. Pozdravil jsem se ještě s brněnskými hráči a prohodili spolu pár slov.
Hecoval jste se s nimi před zápasem?
Na žádné špičkování nedošlo. Spíš potom na ledě byly nějaké řečičky, ale to k tomu patří. Nic extrémního. Samozřejmě s kluky jsem pořád v kontaktu, vybudovali jsme si za dva roky nějaký vztah. Ale na ledě prostě chcete vyhrát vy.
Jak jste se vůbec ve východočeském městě adaptoval?
Našli jsme si v Hradci byt, s rodinou si tu už zvykli a jsme spokojení. Teď poznáváme různá zákoutí města.
S manželkou máte dvouletou a roční dceru. Kam s dětmi nejraději chodíte?
Hned vedle stadionu jsou Jiráskovy sady, kde se dají krmit kachny a nutrie. V parku je taky dětské hřiště a dost času tedy trávíme tam. Nebo zajdeme třeba do restaurace Těstoviny, v níž se nachází i dětský koutek. Vybíráme si hlavně místa, kde se vyřádí děcka.
Jak si užíváte otcovských radovánek?
Snažím se doma pomoct, ale manželka zvládá vesměs všechno sama. Takže já jsem spíš s dětmi na ty blbosti. (úsměv)
Jste známý důrazem a hrou do těla. Sledujete rád bojové sporty?
Jsem jejich velkým fanouškem. Známých kolem bojových sportů mám v Brně strašně moc. Největší vztah mám k thajboxu, protože se jím zabývám. Už řadu let trénuju přes léto dvakrát až třikrát týdně s thajboxerem Tomášem Hronem. Člověk dělá i něco jiného než jenom v posilovně. Tomáš vždycky přizpůsobí trénink tomu, v jaké fázi letní přípravy se zrovna nacházím. A když je čas, přijede se podívat na můj zápas nebo já na jeho.
