Článek
V březnu 1996 po povolání z farmy do prvního týmu Čaloun zaznamenal čtyři góly ze svých prvních čtyř střel v NHL. Za 26 let jeho pozoruhodný výkon ještě nikdo nedokázal ani vyrovnat.
Litvínovského kanonýra draftovalo San Jose v roce 1992, kdy byl jako první česká jednička v historii vybrán díky Tampě Roman Hamrlík.
„Na tom draftu v Montrealu jsem tehdy byl. Absolvoval jsem několik pohovorů, ale Sharks mezi nimi nebyli. A pak mě vzali ve čtvrtém kole," vzpomínal v rozhovoru se Sport.cz Čaloun.
Jan Čaloun (druhý zleva) si užil i slavnou zlatou jízdu na olympijských hrách v Naganu.
Vyhlídnutou měl přitom úplně jinou destinaci. „Chtěl jsem do Calgary Flames. V roce 1988 jsme byli v Kanadě na velkém turnaji, kde emigroval Petr Nedvěd. Hráli jsme finále v Saddledomu, viděli i pár zápasů NHL a mně se tam strašně líbilo," líčil.
Na začátku devadesátých let si však budoval pozici v Litvínově a z mistrovství světa v Německu 1993 si přivezl bronz.
Jan Čaloun bol hokejista. Bol dosť dobrý hokejista, aby ho San Jose Sharks v roku 1992 draftovali v 4. kole. Bol dosť dobrý aj na to, aby pomohol @narodnitym k zlatu v Nagane, hoci do bodovej listiny sa tam nezapísal. 1/5#hokej #icehockey #nhl #ceskyhokej pic.twitter.com/ZU4roRHwj4
— CaptainPundit (@CaptainPundit) March 23, 2022
„Sice mi bylo jednadvacet, ale měl jsem něco za sebou. V Americe to ale nikoho moc nezajímá a musíte jít zase od začátku," vysvětloval svůj přesun na farmu do Kansas City.
„Když jsem se vydal do zámoří, tak jsem neměl tak dobré informace. Tady se psalo hlavně o tom, jaká je NHL tvrdá liga. Na místě jsem zjistil, že s dvoucestnou smlouvou si moc vyskakovat nemůžete, k tomu jsem moc neuměl anglicky. Těch faktorů, proč mě poslali hrát na farmu, bylo víc. Ale na první sezonu vzpomínám rád. Z posledního místa jsme postoupili až do finále. Potkal jsem nové hráče a postupně se s tím zámořským stylem seznamoval."
Vytoužená chvíle pro Čalouna nastala v závěru druhé sezony. Sharks ztratili šanci na play off a z Kansas City si vytáhli nejšikovnější mladíky. Na tripu v Bostonu, Winnipegu a v oblíbeném Calgary začal ústecký rodák předvádět, co umí. Čtyři góly z prvních čtyř ran na branku a na konci sezony průměr bod na zápas z 11 startů (8+3).
„Skvěle se nám dařilo v lajně s Ville Peltonenem a Darrenem Turcottem. K týmu přišel kouč Jim Wiley, který mě trénoval v Kansas City a měl rád technické hráče," vykládal Čaloun, jemuž v začátcích angažmá pomohli i obránci Vlastimil Kroupa a Michal Sýkora. „Už měli tehdy něco za sebou, kdežto pro mě to nebylo jednoduché. Moji budoucí manželku ani nechtěli do Ameriky pustit."
V San Jose si však Čaloun rychle zvykl na kalifornské klima. „Hokejové prostředí to moc nebylo, když je v říjnu 30 a v lednu 25 stupňů." Ale zahrál si i v tehdy nové aréně, v níž Sharks nastupují dodnes.
Plány v San Jose mu ovšem narušil příchod nového kouče Ala Simse, do jehož hokejového pojetí se český šikula nehodil.
Jan Čaloun na střídačce Ústí nad Labem.
„Naše technická lajna se mu nezamlouvala, přivedl si tvrdší hráče a na těch stavěl," popisoval Čaloun, jak po sezoně 1996-97 zamával Americe a vyrazil do Finska. Jeho druhý pokus o dobytí zámoří v sezoně 2000-01 skončil v Columbusu také u jedenácti zápasů.
„Dneska je zbytečné přemýšlet, jak se moje kariéra mohla vyvinout třeba ještě v jiném týmu. Jako kluk, který vyrůstal v komunismu, jsem snil o tom, že jednou budu draftovaný a zahraju si za mořem. Nebylo to sice dlouhé, ale ten sen jsem si splnil," cení si Čaloun. A jeho střelecké představení v dresu Sharks se navíc otisklo i do knihy nedostižných rekordů NHL.
