Šimek se vrátil do sestavy Sharks po těžkém zranění kolena: Jedna noha mi funguje tak na 70 procent

Pořád jsem v minusu a musím to určitě zlepšit. Ale samozřejmě jsem rád, že vyhráváme a je to za dva body.¨

Na to bych se nevymlouval. Loni jsem s Burnsiem taky hrál a byli jsme v plusu. Teď se snažím hrát dobře do obrany a stejně z každého zápasu vyjdu s minusem. ¨

Takhle hraju odjakživa. Využívám toho, že jsem docela malej, podsaditej. Bohužel teď mi jedna noha funguje tak na 70 procent. Ale snažím se být pořád nepříjemný, aby to soupeři cítili a aby si příště, když pojedou do rohu, řekli, že je to zase bude bolet a raději se tomu vyhnou.

Nemáte podvědomě o koleno ještě strach? Přece jen šlo o dost vážné zranění (přetržené vazy, poškozený meniskus).

Nehrál jsem hokej od března, nehrál jsem play off, takže člověk si může říct, že jsem měl volna dost, ale pořád jsem trávil čas s klukama v týmu, chodil jsem do posilovny, měl jsem rehabilitace... Ale jak jsem se vrátil do Čech, tak žádná dovolená, žádný odpočinek. Měl jsem jen týden, kdy jsem se stěhoval do bytu a zařizoval jsem ho, ale pak jsem hned začal zase trénovat a rehabilitovat. Žádné osobní volno nebylo. Pak bohužel ještě přišla komplikace, když jsem měl problémy s propínáním kolena a musel jsem do San Jose na druhou operaci. Rehábky, trénink, to byla přes půl roku moje denní rutina.

Taky už měl to koleno špatné. Říkal mi, že mám držet hlavu vzhůru, že to bude dobré a vrátím se silnější a lepší. Možná jsem se vrátil trochu silnější, ale jestli lepší, to teda nevím.

Nebylo to jednoduché, ale kluci nehráli špatně. Myslím, že to bylo spíš jen v hlavách. Tým hrál dobře, ale bohužel nepřicházely výhry. Naštěstí se to změnilo a doufám, že v tom budeme pokračovat, protože na začátku jsme hodně ztratili i s týmy, se kterými jsme ty body měli sbírat.

V USA jste teď už třetím rokem, zvykl jste si?

První rok byl těžký, to jsem byl na farmě. Druhý jsem se zabydloval tady u Sharks. Kluci mi hodně pomohli, protože když věděli, že neumím tolik anglicky, tak se snažili mě nějak podporovat a mluvit se mnou, totéž trenéři. Teď už se cítím docela normálně, nestraním se ostatních, navíc je tu dobrá parta.

Je tady super podnebí, rodinný život je tu určitě lepší, než kdybychom byli třeba ve Winnipegu, kde je pořád pod nulou a tma. Přítelkyně, teda pardon žena (směje se) je tady spokojená... My měli v létě svatbu, tohle se mi stalo poprvé... Zvykli jsme si tady. Teď mám poslední rok smlouvy, tak doufám, že se povede podepsat nějakou další a pár let navíc tu ještě setrvám.

Ne, ne, to vůbec! Já jsem patriot, na Čechy nedám dopustit, mám tam rodinu. Tady jsem spokojený, ale jak říkám, po kariéře se těším, že stoprocentně budu zase v Čechách.

Třeba Lukáš Radil by si tady mohl podle mě otevřít hotel, protože ten tu snad není nikdy sám. Ale za námi sem lítají jenom rodiče. První rok mamka od ženy a naši, loni rodiče s bratrancem a to je tak všechno... My máme malej byt, protože je tady všechno drahé, tak si nemůžeme dovolit nic velkého. Takže máme 1+1, pokoj a obývák s kuchyní. Na těch 14 dnů se nějak zmáčkneme, ale aby sem někdo létal co dva týdny, na to to není. Člověk taky potřebuje svůj klid a musí být soustředěný na zápasy. A s těmi návštěvami se na hokej ani soustředit nejde.

Asi tak. Já se těším, až budeme mít pauzu při All Star Game, tak chceme se ženou na Havaj. V létě jsem pořád pracoval s kolenem, tak jsme po svatbě neměli ani žádné ‚honeymoon'. Těším se, že si trochu odpočineme.