Článek
Osmnáctiletý Vaněček odehrál ve WHL 59 utkání a s 35 body za 14 gólů a 21 asistencí byl jasně nejproduktivnějším bekem Americans.
„Myslím, že jsem se srovnal docela rychle se stylem, jakým se v Americe hraje. Měl jsem tam navíc Davida Krčála, byl tam i Slovák Tomáš Rácz, oba mi ze začátku hodně pomohli. Myslím, že jsem se zlepšoval s každým zápasem. Mám za to, že jsem před sezonou udělal dobré rozhodnutí, že jsem odešel,“ uvedl Vaněček.
Zamlouvalo se mu, že při velkém počtu utkání následují rychle po sobě. „V tom je to dobré, protože když se třeba jeden zápas nepovede, za dva tři dny je další. Takže rychle vypnu a myslím na to, co bude - můžu chybu napravit v dalším utkání. Malé hřiště mě naučilo rychle posouvat puky a dělat rychlejší rozhodnutí. V tomto směru mi to určitě pomohlo,“ řekl Vaněček.
Jakub Vaněček zakončuje proti Matyáši Maříkovi na tréninku české dvacítky před semifinále s Kanadou.
V osobním životě to pro něho až takový skok do neznáma nebyl. „Bylo to celkem v pohodě, protože jsem ve 14 letech odešel do Liberce a bydlel dvě hodiny od domova. Jediné, co mi nesedlo, bylo americké jídlo, to české mi moc chybělo,“ přiznal.
Vedle působení ve WHL stihl v průběhu sezony i dva světové šampionáty. Na juniorském na přelomu roku v USA se do hry nedostal, na osmnáctkách na přelomu dubna a května na Slovensku velmi výrazně přispěl k zisku bronzu. A i podle ohlasů, kterých se potom dočkal ze strany klubů na akci NHL Scouting Combine, mu jeho výkony právě na MS hráčů do 18 let hodně pomohly směrem k draftu.
Na řadu šel jako čtvrtý z českých hráčů, z 59. pozice po něm sáhl Dallas. „Skvělý tým, skvělá organizace, takže jsem moc spokojený, i když samozřejmě vnímám, jak těžké bude se tam dostat do prvního týmu. Ale uvidíme. Budu šlapat a makat, aby se to jednou povedlo,“ ujistil Vaněček.
Velkou radost prožil při draftu už o chvilku dříve, když si Pittsburgh vybral z 54. místa Tomáše Galvase. „Jsme dobří kámoši, na dvacítkách jsme spolu byli i na pokoji. Hrozně jsem mu to přál, protože si to určitě zasloužil. Zasloužil si to už dva roky zpátky, ale tuhle sezonu měl totálně odstřelenou. A říkal jsem si, že by bylo fakt divné, kdyby po něm nikdo nesáhnul. Nakonec jsme šli brzy po sobě, což bylo super. Jsem za něho hrozně rád,“ prohlásil Vaněček.
Draft sledoval z domova z Humpolce. „Byl jsem s rodinou na stadionu, kde jsme na to koukali. Čekal jsem na své jméno, pak jsme to chvilku oslavili, ale pak už jsem ve dvě v noci jel na letiště a v šest ráno letěl do Dallasu, takže to bylo trošku náročné,“ připomněl cestu na rozvojový kemp. „Užil jsem si to, i když to bylo náročnější, než jsem čekal. Ale byli tam skvělí trenéři a měli jsme skvělé tréninky.“
Hned po draftu mu volal Jiří Hrdina, bývalý skvělý útočník a dlouholetý evropský skaut Stars. „Gratuloval a říkal mi, co a jak bude. Navíc celá moje rodina je sparťanská. A on je sparťanská legenda. Děda je zarytý sparťan, tak mi hlásil, jak je skvělé, že jde zrovna o něho, kdo v Dallasu působí. Přes instagram mi napsal i Radek Faksa, že gratuluje. Super, že mi napsalo takové jméno,“ ocenil Vaněček.
Příští sezonu stráví ještě v Tri-City, pak by se rád přesunul na univerzitu. „Myslím, že pro mě bude dobré zůstat ještě rok ve WHL. Musím navíc dodělat ještě rok ve škole, abych splnil kritérium, které tam je. Na univerzitu chci, protože tam mají na skvělé úrovni hráčský rozvoj. Myslím, že to člověka skvěle připraví na ten další krok třeba do AHL,“ vysvětlil Vaněček.
Jeho vzorem je ofenzivně laděný finský zadák Miro Heiskanen, shodou okolností hráč Dallasu. „Skvěle bruslí, hraje po celém hřišti, od něho bych rád něco okoukal. Teď chci být každý den lepší a lepší. A třeba bude jednou možnost,“ zasnil se Vaněček.
