Hlavní obsah

Zemřel slavný hokejista Bobby Hull, ikona Chicaga

Aktualizováno

Odešla legenda, velký smutek zavládl v celém hokejovém světě. Ve věku 84 let zemřel slavný kanadský útočník Bobby Hull. Proslulý Zlatý tryskáč v NHL zářil v dresu Chicaga, s nímž jednou vyhrál Stanleyův pohár. O jeho úmrtí informoval chicagský list Daily Herald s odkazem na blízké zesnulého. Pamětníci si určitě dobře vybavují jeho rychlost a ránu, před kterou se klepal každý gólman, jeho jméno rezonovalo v dětských hrách na slavné hokejisty...

Foto: Profimedia.cz

Bobby Hull

Článek
Fotogalerie

Hull je považován za jednoho z nejlepších hokejistů všech dob. Za 23 let působení v NHL a WHA hrál nejen za Chicago Blackhawks, ale i za Winnipeg Jets a Hartford Whalers.

"Chicago je zarmouceno skonem legendy Blackhawks Bobbyho Hulla, superstar našeho klubu z let 1957 až 1972," reagoval chicagský celek v prohlášení. "Hull je členem elitní skupiny hráčů, kteří měli historický vliv na náš hokejový klub. Generace obyvatel Chicaga oslňovalo Bobbyho střelecké umění, bruslařské schopnosti a přístup lídra, které vedly k 604 gólům, klubovému rekordu přetrvávajícímu do dneška," uvedli zástupci Blackhawks.

Rodák z Point Anne v kanadském Ontariu začínal skromně na malých pláccích, aby se přesunul do velkých arén. V NHL mimo jiné získal třikrát Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče, sedmkrát byl nejlepším střelcem a dvakrát byl zvolen nejužitečnějším hráčem soutěže. Jako první v lize pokořil hranici 50 gólů za sezonu, když v roce 1966 nastřílel 54 branek.

Jeho ofenzivní síla byla vskutku ohromující. Ve 13 ročnících v řadě dal alespoň 30 branek a svou bilanci uzavřel celkově na 610 gólech.

V roce 1972 přešel za milion dolarů do konkurenční, nově vytvořené WHA. Na osm let se jeho domovem stal kanadský tým Winnipeg Jets.

Kdyby se nenechal na vrcholu slávy zlákat právě do WHA, mohl vládnout historické tabulce střelců NHL místo Waynea Gretzkého. I tak se "zlatý tryskáč" díky své rychlosti i přesné a tvrdé střele nesmazatelně zapsal do hokejových dějin.

Je také držitelem nejvyššího kanadského vyznamenání Order of Canada. U příležitosti 100. výročí NHL byl v lednu 2017 vybrán jako jeden ze sta nejlepších hráčů historie ligy.

Kvůli nepřehlédnutelným přednostem je považován za jednoho z nejlepších hráčů historie. Ve své době byl například nejrychlejším bruslařem Kanady, s pukem dokázal vyvinout rychlost 45,2 kilometru v hodině, díky čemuž si vysloužil přezdívku The Golden Jet (Zlatý tryskáč). Měl také nejprudší střelu - jeho "golfový" úder letěl rychlostí 189,28 km/h, což bylo o 55 km/h více, než dobový průměr v NHL.

Foto: Nam Y. Huh, ČTK/AP

Bobby Hull před zápasem Chicaga a Colorada 11. listopadu 2009.

V Chicagu zářil po boku Stana Mikity. Ve Winnipegu Hull vytvořil údernou formaci se Švédy Andersem Hedbergem a Ulfem Nilssonem, společně dovedli Jets ke dvěma prvenstvím. Brusle poprvé pověsil na hřebík v roce 1978, ale když se o rok později WHA sloučila s NHL, nechal se přemluvit k návratu. Po pár zápasech byl vyměněn do Hartfordu, v jehož barvách v roce 1980 ukončil kariéru.

Následující rok se jako dvaačtyřicetiletý ještě jednou pokusil o comeback, za New York Rangers ale nakonec odehrál jen pár přípravných střetnutí. Krátce poté byl přijat do Síně slávy v Torontu.

Občas se ovšem připomíná, že byl kontroverzním jedincem s násilnickými sklony.

Mimořádně úspěšnou kariéru v NHL prožil i jeho syn Brett Hull, jenž je s bilancí 741 gólů pátým nejlepším střelcem v historii.

Potatili se i další Hullovi synové Bobby, Blake a Bart, dcera Michelle se věnovala krasobruslení.

Zdobila ho rychlost i tvrdá rána, se Sověty nehrál
Během své třiadvacetileté profesionální kariéry nastřílel Bobby Hull přes 1000 soutěžních gólů. V NHL jich v 1063 zápasech zaznamenal 610, ve WHA 303. Další trefy přidal v play off, celkem má v NHL na kontě 1170 bodů v základní a 129 ve vyřazovací části.
Blonďaté levé křídlo s devítkou na zádech bylo dvakrát zvoleno nejlepším hráčem NHL, třikrát vyhrálo kanadské bodování, sedmkrát vládlo střelcům a desetkrát bylo vybráno do týmu hvězd. V roce 1961 dovedl Hull spolu se Stanem Mikitou, s nímž si jako první začali ohýbat čepel hole, či bratrem Dennisem Chicago k zisku Stanleyova poháru. O 15 let později se výrazně podílel na triumfu domácí reprezentace na Kanadském poháru.
S hokejem začínal na zamrzlých pláccích před domem, v 18 letech po něm sáhlo Chicago. V dresu Černých jestřábů se Hull brzy vypracoval mezi největší hvězdy soutěže, v roce 1966 jako první hokejista nastřílel více než 50 branek. Magickou padesátigólovou hranici překonal celkem pětkrát.
"Uvědomil jsem si, jaké mám privilegium. Že hraju hru, kterou miluju, ve městě, které miluju a před těmi nejlepšími fanoušky. Když jsem viděl, jak jsou nadšení, tak jsem byl spokojený, protože mým cílem bylo bavit je," líčil později Hull, který vynikal i svou vizáží. Už jako kluk si nosil posilovací kroužky i do kina a během let si vypracoval působivou muskulaturu.
Že v roce 1972 kývl na nabídku nově vzniklé World Hockey Association (WHA) a stal se největší hvězdou Winnipegu Jets i celé soutěže, bylo velkou senzací. Díky tomu jako první hráč v historii vydělával více než 100 000 dolarů ročně.
"Nikdy mě nenapadlo, že bych Chicago opustil. Připadal jsem si jako jeho vládce, protože diváci mě obdivovali. Když za mnou přišli skauti z Winnipegu, odpověděl jsem, že přestoupím za milion dolarů. Ta částka se mi zdála nereálná, jenže oni dali na tehdejší dobu zcela neuvěřitelnou sumu dohromady a já jsem musel splnit slovo," popsal Hull svůj přestup, kvůli kterému přišel o účast v prestižní Sérii století proti Sovětům. Zahrál si ale na památném Kanadském poháru v roce 1976.

Reklama

Související témata: