Článek
Podle svých slov s tímto číslem hrál poprvé v roce 2001 v rakouském Kapfenberger SV. „Tenkrát jsem byl vyměněn ze Sparty do Plzně. A v Plzni jsme neudělali play off. Při cestě z Třince do Plzně mi zazvonil telefon, jestli si nechci zahrát play off v Rakousku," vypráví 43letý expert hokejového studia Sport.cz.
„Takže jsem jel do Kapfenbergu, kde jsem si zahrál s Radkem Ťoupalem, a tam se změnil můj profesionální hokej," líčí Duda.
Jak funguje výchova hokejistů v Česku? A jaká je české hokejové prostředí? Debata v pořadu PŘÍKLEP EXTRA.Video: SPORT.CZ
Po návratu do Plzně se však musel spokojit s jinou volbou. „Tenkrát s ním hrál Dušan Andrašovský, miláček plzeňského publika, takže jsem hrál s devadesát jedničkou, která mi tak nějak byla," prozrazuje.
„Když se mi nedařilo a měl jsem si zvolit svoje číslo originál, tak vždycky jsem se vrátil k šedesát devítce, protože jsem byl vždycky hrozně nadšený a věřil jsem tomu číslu. To číslo se mi stalo osudným v mé hokejové kariéře," pochvaluje si.
Nicméně vzpomíná i na situaci, kdy byl rád za jakékoliv číslo. „V Calgary Flames na campu, tam se tě nikdo neptá, kámo. Tam jsi dostal vždycky nějaké hrozné číslo 41, 54 nebo 51, úplně šílenost a byl jsi rád, že jsi tam vůbec mohl být a že jsi s tím znakem mohl jezdit," přiznává Radek Duda.
Více o jeho volbě čísla najdete v hlavním videu z pořadu PŘÍKLEP EXTRA.
