Článek
Co jste si říkal, když přišla premiérová pozvánka do seniorské reprezentace?
Byl to úžasný pocit. Pokaždé, když mohu hrát za reprezentaci, je to něco speciálního, neváhal jsem ani chvilku. Navíc je hezké, že se to s Mikulášem Hovorkou povedlo nám oběma.
Národní tým se letos výrazně omlazuje. Cítíte, že vám to také pomohlo?
Určitě, díky tomu jsem dostal šanci zabojovat o mistrovství světa. Ve Švédsku se chci ukázat v co nejlepším světle a uvidíme, jaký bude výsledek. Jsem moc rád, že tu potkávám další mladé kluky.
Jak se těšíte na obnovenou spolupráci s Radimem Rulíkem?
Hodně. Pamatuji si ho dobře ze svého prvního šampionátu dvacítek, kde jsem si ho hodně oblíbil.
Očekáváte před debutem lehkou nervozitu?
Myslím, že jsem na tom trošku zapracoval. Snažím se teď přistupovat k zápasu tak, že to jdu na led oddřít, ale také se tím jít pobavit. Uvědomit si, že to je něco, co miluju. Ale musím říct, že před premiérou v NHL jsem byl nervózní dost. Snad to teď bude lepší, ale lehce to asi pocítím, protože možnost dostat se na mistrovství pro mě znamená hodně. Ale věřím, že se toho neleknu.
Nováček hokejové reprezentace Marek Alscher před odletem na Švédské hry
Jak vzpomínáte na první utkání za Floridu před necelým měsícem?
Byl to splněný sen, určitě mi to zvedlo sebevědomí. Před rokem nebo dvěma bych neřekl, že se mi to povede už takhle brzy. Snažil jsem se pro to dělat maximum, aby se mi to jednou podařilo. Jsem překvapený a vděčný, že to přišlo už teď.
Jaké bylo nováčkovské kolečko, které jste absolvoval se spoluhráčem z farmy Ludvigem Janssonem?
Super. Je to moment, na který čeká asi každý hokejista. Soustředil jsem se jen na to, abych nespadl, abych si nehodil puk pod brusle. Bylo skvělé, že jsme to mohli zažít společně. Přeci jenom jsme byli stejně nervózní. Ale spoluhráči nás podporovali, to bylo super.
Od trenéra Paula Maurice jste si vyslechl slova chvály. Jak se poslouchala?
Zahřálo to ego, to mohu říct. Tím spíš od takových osobností jako trenér Paul Maurice. Bylo příjemné slyšet, že takhle vidí moji hru.
V zámoří se profilujete do role tvrďáka. Mohl by z vás být nástupce Radka Gudase?
To zase ne. Spíš cílím na styl Nika Mikkoly, který nedává až tak obrovské hity jako Gudy, ale dohraje každý souboj a nezanechá žádnou ránu jen tak. Ale myslím, že můžu hrát ještě tvrději, v klubu i v reprezentaci. Určitě fyzickou hru plánuju využívat.
Myslel jsem, že šance už nikdy nepřijde, po tom, co jsem provedl, říká Jan Mandát. Kvůli reprezentaci krotil oslavy tituluVideo: Sport.cz
Jak blízko jste k tomu, abyste si vybojoval stabilní místo v NHL?
Po těch čtyřech zápasech jsem se bavil s trenérem Paulem Mauricem. A ten mi říkal: „Vůbec neříkám, jak jsi daleko nebo blízko, ale sám vidíš, že na to máš, abys tady hrál.“ Zároveň ale také připomněl, že je rozdíl odehrát čtyři dobré zápasy a stát se stabilním hráčem NHL. Ale to je stejné jako na farmě, kde mě trápila hlavně nevyrovnanost výkonů.
Čím to bylo?
Nevím. Je těžké být neustále připravený. Odehrál jsem pár špatných zápasů, kdy se mi nedařilo. Párkrát jsem se i objevil mimo sestavu. Až po Vánocích jsem se zvedl a hrál konzistentněji. Myslím, že trápení mě nakonec jako hráče posílilo. A když jsem pak na ledě stál v dresu Floridy Panthers, říkal jsem si, že všechna dřina za to stála.
