Článek
„Byl jsem zvyklý jezdit častěji, ale hrál jsem KHL a byl rád, že jsem odtamtud mohl na chvíli vypadnout a změnit prostředí. Nyní jsem blíž, i tak je dobré změnit prostředí, trochu si odpočinout a nasát novou atmosféru. Pořád rád jezdím,“ říká hráč švýcarského Zugu.
Po zpackané olympiádě v Pekingu se častěji u Kováře objevovala zranění a přicházely od něj omluvenky, naposledy loni v listopadu, když ho chtěl Rulík poprvé v sezoně vzít. „Teď by to mělo být fajn. Určitě nemládnu, ale cítím se dobře a doufám, že odehraju dobrý turnaj.“
V Zugu je pořád nejvytěžovanějším útočníkem, hraje v průměru 18 a půl minuty za zápas. Do Švýcarska za ním dokonce Rulík osobně přijel, aby společně probrali taktické věci, Kovář pro změnu s dětmi coby fanoušek vyrazil na prosincový zápas se Švédskem, který reprezentace odehrála ve Švédsku.
„Honzu znám dobře a jde mi o to, aby si vyzkoušel systém, který chceme hrát a abychom poznali, jak mu bude sedět a jak se mu v něm bude dařit, protože je to trochu agresivnější styl, než byl dříve,“ vysvětluje Rulík.
Tomáš Plekanec a Jan Kovář během tréninku hokejové reprezentace před turnajem Beijer Hockey Games 202.
Kovář si té proměny je vědom a kvituje ji. „Je to víc české, víc naše. Aktivnější hokej je nám bližší a diváci mají raději, když jdete vyhrát, ne jenom neprohrát,“ říká upřímně o někdejším Jalonenově defenzivním pojetí.
Teď se paradoxně vrací do reprezentace, kde se z řady jeho někdejších spoluhráčů stali Rulíkovi pobočníci a i samotného Rulíka zná od svých sedmnácti let, tedy půlku života. Býval jeho koučem v plzeňské juniorce, a když na to přijde při setkání s novináři zmínka, Kovář se lehce pousměje.
„Byl na nás tvrdej a pamatují si to všichni kluci, kteří tam byli. Nicméně měl jsem štěstí, že po mně tenkrát šel a chtěl ze mě jako juniora vymačkat maximum. To člověk ocení až později,“ řekne Kovář a dodá: „Byl tvrdý, ale férový.“
„To asi zůstalo,“ zareaguje následně Rulík.
Je jasné, že cílem celého „švédského testu,“ který započne ve čtvrtek soubojem s domácím celkem, je pro Kováře a vlastně i Rulíka květnový pražský šampionát. Sám Kovář si už zahrál na tom v roce 2015.
„Když se tenkrát všichni ptali, co to je Praha, tak jsem to moc nechápal. Pochopil jsem to až během či zpětně po turnaji. I teď je to lákadlo a všichni kluci, co tu jsou, by na tom turnaji chtěli být. Ale sami víte, jak to je. Záleží, kolik hráčů bude schopno přijet z Ameriky. Takže teď se musím soustředit na to, abych odehrál dobrý turnaj, udělal dojem a řekl si o šanci,“ vypráví Kovář.
Tak třeba to klapne teď i za čtvrtroku.
