Kváča o chytání v extralize a reprezentaci. Doufám, že v nároďáku ještě něco ukážu, říká opora Bílých Tygrů

Díky výhře se vám přiblížila elitní čtyřka. Vnímáte, že přímý postup do čtvrtfinále je na dosah?

Určitě, koukáme se, že bychom tam mohli být, ale musíme se soustředit na každý zápas a získávat body konstantně, jinak se s tím můžeme rozloučit. Ale nemůžeme se koukat zase moc dopředu. Ještě zbývá odehrát šest zápasů a v každém musíme odvést maximum. Rozhodovat bude každý bodík, takže dva body s Třincem stoprocentně bereme.

Dva góly vám dal nejlepší střelec extraligy Marko Daňo. V čem je jeho síla?

Abych řekl pravdu, vůbec nevím, že mi dal góly právě on. Ale před bránou je docela silný, operuje tam i v přesilovce. Ale fakt vůbec nevím, kdo mi dva góly dal. Už to házím za hlavu a jedeme dál.

Jednou jste řekl, že čím jste starší, tím vás každý inkasovaný gól žere víc a víc, platí to stále?

Je pravda, že jak se hokejově vyvíjím, inkasovaný góly mě štvou víc a víc. Vím, že je dokážu nedostávat, abychom mohli vyhrávat, a čím jsem starší, vím, že týmu můžu víc i pomoct. Ale taky nejdu do agresivity, potřebuji zůstat v klidu.

Je tento pocit o to silnější v reprezentačním dresu?

Neřekl bych, že je v něčem jiný. Pořád je to hokej, puk je černý, led stejně studený. Ale nějaké góly bych určitě neměl dostávat, na druhou stranu z toho můžu čerpat do budoucna. Zkušenost je to neskutečná. Jde o impulz, že to děláte dobře. To je pro mě nejcennější. On je i každý zápas jiný. Někdy jsou utkání, kdy stojíte zády do hry a trefí vás úplně všechno, a někdy se cítíte dobře a dopadne to tak, jak nechcete.

To byl i případ zápasu v minulém týdnu s Finskem, kde jste za stavu 0:4 střídal?

Celý kemp jsem se cítil dobře, bohužel to dopadlo takto, z čehož jsem zklamaný. Ale nerad bych se k tomu už vracel, je to minulost. Akorát se z toho musíme poučit. Zrovna nedávno jsme se s Danem Králem a Kubou Neužilem bavili o zápasech, který nás ještě čekají. Povídáte si, jak soupeři hrají, jak dávají góly, abychom se zlepšili. A najednou se dostanu do situace, že nevím, jaký góly jsme s nimi předtím vlastně dostali. Kdybyste se zeptal na zápas v extralize před třemi týdny, nevím, jak jsme hráli. (usměje se)

Ono je to logické, když zápasů v extralize přibývá. Platí to však i v reprezentaci, za kterou jste zatím odehrál šest duelů?

Pamatuju si jediný gól, který jsem dostal od Slováků, a dal mi ho Martin Faško-Rudáš. Byl první, který jsem v nároďáku dostal, a on se tady u Tygrů za dva měsíce hlásil. Dokonce mám ten puk schovaný. Sedíme vedle sebe v suchý šatně, kde mám civil, a tam mám některé puky vyskládané. Vlastně bych ho měl přilepit mezi nás, protože je to puk, se kterým dal svůj první gól v reprezentaci, můj první gól a zároveň moje první výhra za nároďák.

První a z šesti reprezentačních zápasů výhra zatím i poslední.

Když to řeknete takhle, zní to špatně.

Pokud jde o týmovou hru, tak ne. Nedrží se vás v reprezentaci trochu i smůla?

Asi jo. Doufám však, že ještě přijdou chvíle, kdy budu moci v reprezentaci ještě něco ukázat. Je to za odměnu a za to, co předvádíte v extralize. Jsem rád, že mám těch šest zápasů. Furt je to vyšší level a získáváte zkušenosti, které vás posouvají. I když je ta zkušenost špatná. Říká se, že není špatná reklama, jenom reklama. Stejné platí pro zkušenosti. Když se podíváte na moje extraligové začátky, taky nebyly nejrůžovější.

Připomenu, že jste začínal před pěti lety ve Spartě.

První zápas ve Spartě byl šílený, druhý jsem byl střídaný. Pak za Litvínov jsem v Liberci prohrál 0:5, takže taky nic moc extra... Ale člověk se z toho nesmí pos...t, musí pracovat dál. Není všem dnům konec.

Je vaším cílem mistrovství světa?

Jedno jsem už zažil, i když ještě za covidu. Ale řekl bych, že to je taková třešnička za celosezonní práci, jakou každý kluk dělá, pro kterou si ho někdo všimnul a on může na šampionát jet a reprezentovat. Je to obrovská odměna, ale abych řekl pravdu, v hlavě to nemám. Samozřejmě někde v koutku ano, že by bylo hezké se tam podívat. Obrovsky však předbíhám, ještě máme šest zápasů do konce základní části, na které je třeba se soustředit. Bylo by to hezké, ale nejsem jediný gólman v extralize, kde jsou brankáři ohromně vyrovnaní.

Mimochodem jednou jste říkal, že vaše sestra je velkou hokejovou fanynkou a při MS si z novin schovávala články. Pokračuje v tom, když její brácha reprezentuje?

(směje se) To jsme vystřihovali spolu, když jí bylo asi sedmnáct a mně devět. Z toho šanonu si jako jedinou pamatuju fotku, jak Zbyněk Irgl dával Rusku v prodloužení rozhodující gól na MS 2006. Ale teď už má dvě malé děti a na tohle nemá čas. Ale po každém zápase mi vždy píše.

Co psala teď po Finsku?

Ať si s tím nelámu hlavu, že někdy takový zápas je, a ať jdu dál. Ale psali mi i rodiče, agenti, Kuba Neužil nebo i Roman Will, ať si z toho nic nedělám. Pořád si věřím, pokračuje extraliga a musíme jít dál.

Zpráva od Romana Willa vás musela potěšit, mám pravdu?

Samozřejmě, to je jasný. Známe se z Liberce a je pravda, že mě kdysi hodně ovlivnil. A když se na to tak podívám, tak trochu jeho kariéru kopíruju a možná na něj trochu navazuju. Ještě by to tedy chtělo nějaký finále... Roman je výborný gólman a v extralize to ukazuje. Ale nejen od Romana. Myslím, že gólmani napříč celou extraligou máme výborný vztahy, což je ostatně vidět i v projektu Saves Help.

Je pravda, že stejně jako Will jste se stal v Liberci nejlepším gólmanem sezony, a pokud ho máte kopírovat, stejně jako on po třetí sezoně u Tygrů půjdete chytat ven. Už tušíte, co bude dál?

Po sezoně mi končí v Liberci smlouva a vše je samozřejmě v jednání. Jsem tady nadmíru spokojený, sedí mi to tady. Myslím, že jsme tady odvedli kus práce, a klidně bych se nebránil v Liberci pokračovat. Na druhou stranu se chcete i posouvat, uvidíme, jak to dopadne.