Článek
Myslím si, že se v tomto závěru hluboce mýlí. Kanada, USA, Švédsko, Finsko i Rusko jsou dál ve schopnosti připravit hráče, těží z konkurence a dosahují daleko lepších výsledků, což se promítá ve všech konfrontacích posledních pěti let. Zanedbala se výchova, nebyly podchyceny trendy, které v současném hokeji rozhodují, a když už někdo přijde s moderními poznatky, má vůbec problém uplatnit je v praxi.
„Rozhodně neprožíváme krizi, máme 60 hráčů v NHL pod smlouvou a Švýcaři, o kterých tolik čtu, že nás předehnali, tak ti na nás pořád nedosáhnou. Z deseti utkání s nimi jich vyhrajeme devět," prohlásil Král a dost alibisticky si trval na svém. Fakt, že alespoň polovinu zápasů v dosavadním průběhu základní části NHL odehrálo jen pětadvacet českých hokejistů, už zamlčel.
David Pastrňák (vpředu) patří jako jeden z mála Čechů mezi špičku v NHL.
Pak ale trochu nerad připustil, že úspěch se měří medailemi a na ně české hokejové reprezentace v rozličných věkových kategoriích čekají už dlouho. Posledním cenným kovem bylo stříbro z juniorského MS hráčů do 18 let před pěti lety. Od té doby je tu medailový půst na všech frontách, přitom mezitím to někde cinklo nejen všem pěti uvedeným velmocem, ale také Německu, Švýcarsku a Slovensku.
Generální manažer hokejové reprezentace Petr Nedvěd (vlevo), předseda hokejového svazu Tomáš Král a trenér reprezentace Miloš Říha.
Až sedmé místo dvacítky na šampionátu v Kanadě označil Král za neúspěch, jinak ani nemohl. Mluvil o tom, že tým nenaplnil opodstatněná očekávání. „Čekal bych, že to bude lepší," prohlásil ve zmíněném videu šéf svazu, jako by si ani nevšiml, jak výrazně čeští mladíci zaostali v rychlosti a dalších dovednostech. A najednou překvapivě došel k názoru, že by si i dvacítka zasloužila trenéra na plný úvazek. Při nástupu libereckého kouče Pešána na střídačku tohoto výběru před dvěma lety tvrdil, že to určitě půjde skloubit.
Český útočník Martin Nečas (vpravo) v duelu s Dánskem na MS do 20 let.
Pak se Král alibisticky pustil do hájení svazové práce. „Nešvary nevidím na straně svazu, ale spíš v klubech. Jestli tam byla dřív opodstatněná berlička, že nejsou finance a potřebné zázemí, tak to neplatí. Všichni mají od svazu všechno, teď jde jen o to, podmínky vytěžit," hájil se Král a už asi zapomněl, že nestačí mít jen Lenerovo desatero, což je metodický pokyn, jak trénovat, kterým svaz před devíti lety zaštítil způsob, jak zvednout úroveň mládeže u nás. Ale skutek utek.
Hokejový rychlík začal nabírat úplně jinou rychlost než do té doby až nečekaně úspěšná česká lokálka. Na rozdíl od Švédů, kteří svého času spadli do podobné krize a sáhli ke koncepční opravě, se v tuzemsku ale nepodařilo zapřáhnout pořádnou lokomotivu.
Už dříve Král naznačoval, že i biblické desatero předpokládalo ochotu řídit se jím a respektovat ho. Pokud ochota podle něj chybí, tak jsou i nejlepší záměry k ničemu. Český hokej podle svého šéfa už mohl být dál, ale to by podle něj všichni zapojení v hokeji skutečně museli chtít. V tom má jistě pravdu, teď je nutné se bavit o příčinách i o možnostech nápravy stavu.
Čeští hokejisté se radují z gólu proti Švédsku.
„Už nevím, co víc zorganizovat. Jako svaz těžko můžeme nařizovat klubům, že mají odvést pořádnou práci. Teď už je to jen o dřině a vždycky záleží na lidech," říká Král, což vyznívá, že se alibisticky schovává a buď neví, jak dál, nebo na to už nemá sílu. A obojí je špatně, i když se neustále zaštiťuje nepřetržitě probíhající diskusí na odborné i laické úrovni. Na čtvrtek si zve na neveřejné jednání zástupce klubu vrcholového i výkonnostního hokeje. Těžko říct, k čemu dojdou.
Třeba jen tabulkové odstupné v dospělých kategoriích nebo uzavření první ligy si vysloveně říkají o revizi. „Sice jsme rozhodli, že tři roky se nebude z Chance ligy sestupovat s cílem podpořit zapojení mladých hokejistů a s perspektivou domácího šampionátu dvacítek, jenže kluby toho nevyužily tak, aby hráli víc mladí. Třeba ve Finsku to takhle v uzavřené nižší soutěži funguje a ti mladí tam lítají jako utržené vagony, ale náš záměr se nenaplnil," byl nucen připustit Král.
Zleva Ladislav Šmíd z Liberce a Lukáš Cingel z Hradce Králové.
Nápady ze svazu podle něj často narážejí na myšlenkovou setrvačnost, někdy averzi uvnitř hokejového prostředí. „Výchova začíná a probíhá v klubech, jenže ze sedmnácti akademií máme pod kontrolou jedinou, a to v Litoměřicích, kde úspěšně funguje projekt Dukla pro soustředění mladých hráčů. Pochopil jsem, že ti mladí kluci dostanou vizi, pak makají. Když extraligový trenér řekne, že by hrál mladé, ale nemá je, tak já mu namítnu, že je v akademii asi neumí vychovat," trvá si na svém šéf svazu.
A co s tím? Řešení Král nenabídl, spíš jen omílal prázdná slova, a pokud bude sám sebe i okolí přesvědčovat, že český hokej neprožívá krizi, tak se těžko něco pohne. Přitom jeden z nejpopulárnějších sportů u nás potřebuje rekonstrukci v mnoha směrech, aby se něco pohnulo dopředu. Tak si jen vypůjčím verš Ivo Jahelky, že schody se nikdy nezametou zdola nahoru, i kdyby byly z mramoru.
| Absolvent právnické fakulty Univerzity Karlovy, jehož osudem se stala sportovní žurnalistika. V redakci Práva působí Martin Kézr od roku 1990 a své zkušenosti předává rovněž posluchačům Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je vedoucím hokejové sekce Klubu sportovních novinářů. |
