Článek
Myslel jste na to, že byste jednou mohl reprezentovat a navázat tak na dědu Josefa a tátu Petra?
Určitě. I kvůli tomu jsem chtěl získat české občanství. Je to pro mě teď nejvyšší úroveň, kam se můžu dostat. Určitě to byl a je můj cíl. Táta by na mě byl určitě hrdý a chtěl by mě v národním týmu vidět.
Byl pro vás telefonát od trenéra Radima Rulíka překvapením, nebo jste nějaké náznaky, že pozvánka přijde, měl?
Já to vůbec nečekal, bylo to velké překvapení. Zavolal mi a zeptal se, jestli chci jet. Hned jsem řekl, že je to jasné (smích). Neměl jsem ale opravdu žádné náznaky, vůbec jsem to teď nečekal. Jsem za to fakt rád.
Vybalil jste si tašku na dovolenou a zabalil tu hokejovou?
Naštěstí jsem ještě nikam nejel, takže jsem nic přebalovat nemusel.
S dvojčetem Kellym, který hraje v Liberci, jste nominaci probírali?
Jo, byl rád. Určitě by do nároďáku taky chtěl. Ale byl rád i za mě. Jednou bychom se tu ale chtěli určitě potkat.
Bavil jste se s trenéry o své roli v týmu?
Ještě ne, jsem tady tři hodiny. Ještě jsem neměl šanci. Pro mě je velká čest tady být s takovými hráči. Těším se.
Děda ani táta se na mistrovství světa nepodívali. Táta Petr v roce 1985 z týmu vypadl až kvůli zranění. Překonáte je?
Budu makat a udělám nejvíc, co můžu. Chci hrát na mistrovství světa. Tak jako každý, kdo v týmu je. Všichni tady bojujeme o jedno.
