Článek
"Vím, že se o mně v zámoří píše jako o možné jedničce, ale nemá smysl, abych se upínal k nějakému papíru skautů, který může mít ještě sto různých podob. Teď spíš myslím na to, jak se udržet v sestavě dvacítky. Dlouho jsem nevěřil, že mě vůbec vezmou do přípravy, ale naději zůstat v týmu snad mám, když mě trenéři staví na křídlo k Frolíkovi," vypráví blonďatý útočník, jemuž bylo v srpnu teprve sedmnáct. Přesto se v létě rozhodl opustit Kladno a zkusit hrát quebeckou juniorskou ligu.
"Po bronzu na jarním šampionátu osmnáctek přišla jasná nabídka a dost dlouho jsem přemýšlel, zda jít za oceán. Nakonec jsem vsadil na to, že v Kanadě budu mít výraznější zápasové zatížení a určitě nelituji," líčí Voráček, který je v dresu Halifax Mooseheads nejlepším nováčkem celé soutěže, když dal ve 32 zápasech čtrnáct branek a na dalších 28 přihrál.
"Na utkání tam chodí přes sedm tisíc lidí, docela se daří a taky vím, že tam celý rok budu pod dohledem mnoha skautů, kteří se mnou poslední dobou i hodně mluví. Chápu, že sbírají informace, ale musím na sobě hodně pracovat, ať už hokejově nebo třeba v angličtině, abych se udržel nahoře s výhledem pro draft. Určitě z toho nejsem nervózní ani nehraji pod tlakem," tvrdí Voráček, jenž je připraven na konci sezóny buď na play-off QMJHL, nebo může v dubnu pomoci juniorské reprezentaci v Tampere obhajovat medaili. "Fajn by bylo mít placku už na začátku ledna z dvacítek," trochu se zasní.
