Každá placka bude úspěch, ale zabojujeme o zlato, říká před šampionátem dvacítek třinecký Sikora

„Řekl bych, že budeme mít ještě o něco silnější tým než na loňském turnaji. Zkusíme zabojovat o zlato,“ uvedl 19letý útočník Třince Petr Sikora. Titul mistrů světa budou v Minnesotě obhajovat hokejisté USA, kteří loni v Ottawě ve finále přehráli Finy.

Petře, čeká vás druhé mistrovství světa do 20 let a v jeho úvodu 27. prosince zápas proti Kanadě, kterou jste už dvakrát za sebou vyřadili ve čtvrtfinále turnaje. Bude to pikantní úvod?

Jo, těším se na to hodně. První zápas proti Kanadě bude skvělý k tomu, abychom s možná nejsilnějším soupeřem otestovali, jak na tom jsme. Bude to vyhrocenější zápas, žádná legrace, ale dobrý test pro naše mužstvo.

V loňském čtvrtfinálovém utkání (4:3) jste nazlobil místní fanoušky, kteří vám vyčítali, že jste přihrál faul Colea Beaudoina. Jste připraven, že by mohla přijít odveta?

Uvidíme, nevím úplně, co čekat. Musím se dobře připravit, věřím ale, že to bude všechno v pohodě.

Z ledu jste odkulhal, ale zatímco Beaudoin dostal trest do konce utkání, vy jste se do zápasu vrátil, což kanadští fanoušci nepřijali. Zachoval byste s odstupem času v té situaci jinak?

Asi ne. V tom prvním momentu jsem se o to koleno opravdu bál, naštěstí to byl ale jenom koňar. Občas si na to vzpomenu, především ale proto, že to byl z našeho pohledu povedený šampionát.

Bučení, které jste od kanadských diváků musel poslouchat, slýcháváte i doma v Třinci od vlastních fanoušků po vstřeleném gólu nebo povedené akci. Jaké to je?

Bylo to od třineckých fanoušků super gesto. Moc se mi líbí, když dokáží vymyslet podobné srandy. Užívám si to.

Na ledě se o sebe umíte postarat, což jste ukázal na nedávném Turnaji pěti zemí v Piešťanech. Pustil jste se do bitky se Švédem Jackem Berglundem, přestože byl snad o hlavu větší. Co vás k tomu vedlo?

Asi trochu frustrace, protože ten stav pro nás nebyl úplně příznivý (Češi po výhrách nad Finskem 5:2, Švýcarskem 5:1 a Slovenskem 5:2, prohráli v závěrečném zápase se Švédskem 2:6). Nějak jsem to v té situaci takto vycítil, tak jsem do toho šel. Byl větší než já, ale o tom to asi není. Záleží hodně i na dovednosti a šikovnosti, jak se kdo umí prát.

Je tvrdá hra a šarvátky něco, co vás v hokeji baví, nebo to spíše byla jen ta frustrace?

Jo, baví mě souboje, myslím si, že to je i nějaký můj styl. Do hokeje to i patří, takže mi to nedělá problém. Byl to konec zápasu i turnaje, tam už se nemělo co stát.

Na Slovensku jste byl kapitánem dvacítek, je to signál, že byste jím mohl být i na nadcházejícím šampionátu v Americe?

To nevím, jaké mají trenéři plány, ale pokud to céčko dostanu, tak se podle toho budu chovat a starat se. Vnímám to kapitánství jako větší zodpovědnost, ale nesmí mě svazovat. I jako kapitán jsem chtěl být přirozený, sázet na to, jaké schopnosti v sobě mám.

Budete obhajovat bronz, je to minimální cíl, kterého budete chtít dosáhnout, nebo by jakákoliv medaile byla úspěchem?

Každá placka je super, ale určitě do turnaje půjdeme s tím, že ho chceme vyhrát. Asi nepatříme mezi ty tři největší favority, spíše můžeme být těmi černými koni. Myslím si ale, že není nereálné ten turnaj vyhrát. Řekl bych, že budeme mít ještě o něco silnější tým než na loňském turnaji. Uvidíme, jak si to všechno sedne, jak se tým dá do kupy. Zkusíme zabojovat o zlato.

Máte i nějaký osobní cíl, třeba překonat sedm bodů z minulého turnaje v Kanadě (4+3)?

Body jsou určitě skvělé pro osobní ego, ale nejdůležitější je vždycky tým. Po týmové stránce bych chtěl, abychom byli minimálně stejně úspěšní jako loni nebo ještě úspěšnější.

Z Třince pojede na přípravný kemp do Minnesoty také Matěj Kubiesa, který nyní povýšil do extraligového týmu Třince tak trochu místo vás, když jste kvůli zranění nemohl hrát. Jak se vám na ledě líbí?

Fandím mu, doufal jsem, že v nominaci bude. Hodně se mi líbí jeho hra. Je to dravý útočník s výbornou střelou. V posledních extraligových zápasech měl obrovské šance, dostává se do nich, to je důležité. Má skvělou formu.

Po utkání se Spartou Matěj přiznal, že by si za Třinec velmi rád zahrál s vámi v jedné lajně. Co vy na to?

Bylo by zajímavé dva mladí kluci takto spolu. Určitě by to stálo za zkoušku.

Třeba s veteránem Martinem Růžičkou?

Proč ne, myslím, že bychom byli dobrá lajna. Mohlo by to úplně v pohodě fungovat.

S Martinem Růžičkou jste v jedné formaci v této sezoně nastupoval. Jak se vedle něj na ledě cítíte?

Skvěle, pomáhá mi. Je to správný mentor. Když udělám něco špatně, tak si mě pak vezme stranou a řekne mi, co jsem měl udělat jinak. Ale umí mě i nechat v klidu, což já někdy potřebuju.

Nedávno o vás řekl, že jste správný hajzlík na ledě, že takových hráčů už moc není. Rád provokujete? Je to nějaké vaše hokejové DNA?

Já takový jsem a chci to tak hrát. Agresivnější hra je mi vlastní, pak se mi i lépe hraje, když na mě soupeři na ledě křičí, nebo po mně rovnou jdou. Potřebuju se tímto do každého zápasu dostat, být tím terčem. Tohle mě nabudí.

Musíte se brzdit, aby to nepřerostlo v nějaký zbytečný faul, vyloučení?

No, občas jo (smích). V minulé sezoně jsem dostal třikrát trest do konce utkání. Ale přijde mi, že v naší extralize to rozhodčí posuzují až moc tvrdě. Pískají toho hodně za pětku, takže musím být opatrnější a nelítat tam jako blázen. A nekousat. (smích)

Co vás to tehdy napadlo kousnout karlovarského Jiřího Černocha do rukavice?

Pořád mi ji strkal do obličeje a nevěděl jsem, co mám dělat. Tak jsem ho kousl.

Byl jste takový provokatér už dříve, nebo až v extralize?

Jo, už i v mládeži jsem byl takový. V juniorce jsem občas něco takového provedl.

Máte to po tátovi, který odehrál 62 extraligových zápasů za Havířov?

Možná ano, ale já si to nepamatuju. Co jsem slyšel, tak hrál podobně jako já, byl lídrem týmu, šikula na ledě. Byl rychlý, dynamický a šikovný.

Jak on hodnotí to vaše chování na ledě?

Je pro. Odlišuje to, jaký jsem na ledě a mimo něj. Na ledě můžu být takový ten hajzlík, ale mimo něj je důležité být dobrým člověkem. To po mně chce. Máma to nese trochu hůř. Když jsem se teď popral na Slovensku, tak mi říkala, že to bylo naposledy, že se bála. A ať to už nedělám. (smích)

Vánoce i dvacáté narozeniny (2. ledna) budete podruhé slavit v zámoří bez rodiny. Jak to vnímáte?

Je to trochu smutnější, že jsme bez rodin, ale zase jsme tam všichni spolu. S klukama je velká sranda, minulý rok jsme si to společně užili a myslím si, že to bude podobné i letos.

Vyplývají z toho, že máte v době konání turnaje narozeniny, pro vás osobně nějaké povinnosti?

Minule si na to nikdo ani nevzpomněl, takže to bylo v klidu. (smích)

Dostal jste ale krásný dárek v podobě postupu přes Kanadu do semifinále turnaje, že?

Ano a klidně bych to zopakoval.

Bude pro vás od příští sezony standardem být přes Vánoce bez rodiny? Bude tato sezona v Třinci poslední, odejdete po ní do zámoří (Sikoru draftoval v roce 2024 Washington Capitals v 6. kole na 178. místě)?

Ještě jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Teď se soustředím na tuto sezonu v Třinci. Ale je to na mně, musím mít dobrý rok, předvádět kvalitní výkony a pak se uvidí.

Sezonu jste začínal na marodce, teď jste kvůli zranění znovu vypadl, odehraných máte dvanáct zápasů. Jaká je?

Zatím taková všelijaká, ale je teprve začátek a nejdůležitější bude play off na jaře nebo třeba to mistrovství dvacítek teď v Americe. Na tyto vrcholy chci být dobře připravený.