Článek
Saint Paul (od našeho zpravodaje) - Duel s Kanadou ve skupině mu přitom nevyšel podle představ, ale teprve 18letý gólman se výborně oklepal. „Ta zkušenost mi pomohla. Byl jsem teda kvůli prvnímu zápasu trochu nervózní, tam se to nepovedlo. Ale řekl jsem si, že přijdou další šance,“ svěřoval se Oršulák.
Tentokrát působil od první minuty naprosto sebejistě. „Neuvěřitelné. Potahal nás úplně nejvíce. Nemám slov,“ smekal útočník Max Curran. Souhlasil i trenér Patrik Augusta. „Fantastický výkon. Nechci vyzdvihovat individuality, ale víte, jak to v hokeji je – bez gólmana nevyhrajete nic. Chytal výborně,“ oceňoval kouč.
Krizové momenty Oršulák prožíval ve druhé třetině, kdy se po vyrovnávacím gólu na 2:2 valil jeden kanadský brejk za druhým. Když pak Hage ujel Pšeničkovi a byl faulovaný, musel rodák z Třemošné zvládnout i trestné střílení. A nejen jedno. Napoprvé totiž soupeře při zakončení podrazil.
„Udělal mě, tak jsem tam dával hokejku. Myslím, že mi do ní najel a skočil, ale rozhodčí ho nařídil znovu,“ líčil Oršulák. Napodruhé už kličku kanadského útočníka pokryl čistým způsobem, a tak si dovolil i oslavné gesto. „Musel jsem. Brankář gól nedá, ale tohle je skoro jako vstřelená branka. Mohli jsme prohrávat, ale zůstalo to 2:2. Byl jsem moc rád, že jsem to vychytal,“ po zásluze se chválil talentovaný mladík.
Michal Oršulák při jednom ze svých úspěšných zákroků.
Euforii si vychutnával i po nakonec vítězné trefě Tomáše Poletína 74 sekund před koncem. „Vyskočil jsem radostí, ale pak jsem se začal pomalu uklidňovat, protože jsem říkal, že ještě není hotovo, můžou mít ještě nějaké šance, může tam být blbý odraz a skončit v bráně. Pořád jsem musel být soustředěný,“ uvědomoval si Oršulák.
Hned vzápětí čelil velké šanci Reschnyho, který posléze najel do brankoviště a gólmana tvrdě sestřelil. „To už vyplynulo z frustrace. Zkoušeli všechno možné, jak mě rozhodit. Dělali to už v první třetině,“ líčil brankář působící v týmu Prince Albert Raiders v juniorské WHL. „Já jsem na to z Kanady zvyklý. Tam se gólmani chrání ještě víc než tady, musí to mít nějaká pravidla,“ vykládal Oršulák.
Po závěrečné siréně se ocitl pod návalem slavících spoluhráčů a vychutnával si sladké emoce z postupu do finále. „Neuvěřitelné. Asi nejlepší pocit v mém životě,“ svěřoval se, ale zároveň hned dodal. „Teď už zase přemýšlím nad budoucností. Musíme se připravit na Švédsko. To bude ještě větší zápas, finále mistrovství světa,“ dodal Oršulák.
