Článek
Co vás vedlo k ukončení bohaté reprezentační činnosti?
V národním týmu probíhá nevyhnutelná generační výměna, která družstvu pomáhá. A za druhé: taky jsem ve věku, který nezastavím. Mám rodinu, spoustu starostí a potřebuji pracovat pro budějovický klub. To jsou faktory, které jsem zvažoval. A kdy jindy končit v reprezentaci než po výsledku, jaký se nám povedl na mistrovství Evropy v Polsku. Pro mě to bylo na vrcholu kariéry.
Reprezentační dres jste odložil a nyní poprvé nosíte pomyslnou kapitánskou pásku v Jihostroji České Budějovice.
Trenér, který o tom rozhodl, říkal, že jsem si to vyčekal. Za Budějovice nastupuji patnáctou sezónu. A že jsem dostal funkci kapitána bylo i díky tomu, že všichni doufali, že jsem se už trošku zklidnil. Asi jsem byl bouřlivák, občas mi ujedou nervy, a nová role mě zavazuje, abych se toho vyvaroval. A šel týmu příkladem a řešil vše s nadhledem a chladnou hlavou.
Jaký máte před sebou první úkol?
Uspět už zanedlouho v kvalifikaci o Ligu mistrů proti finskému soupeři. Potřebujeme obehrát co nejvíc hráčů, aby se dostali na hřiště a měli optimální formu. Naši nejvyšší v klubu nám řekli, že se pereme o první vrchol v sezóně.
Špičkoví čeští hráči odcházeli ve svých nejlepších letech do zahraničí. Vy jste zůstal v extralize.
Takhle jsem se rozhodl i víceméně kvůli tomu, že mě srdce táhlo do školy. Chtěl jsem něčeho dosáhnout i mimo volejbal. Věnoval jsem se studiu, které by s hraním v zahraničí nešlo dohromady. Když mi bylo devatenáct, dvacet let, nějaké nabídky z ciziny byly, ale možná díky tomu, že nevyšly, jsem se vydal na jinou cestu. Té jsem se držel. Školu jsem dodělal, zůstal jsem v Budějovicích, kde jsem si našel i manželku a před dvěma lety se nám narodila dcera. Buduji si tady zázemí a snad nějakou dobu v extralize ještě vydržím.
V lize jste se potkával v roli soupeře i se svým mladším bratrem Martinem Machem. V této sezóně ale už na vaše „derby" nedojde.
Bratr působil ještě loni v Příbrami, což je tradiční rival pro Budějovice. Nikdy jsem vzájemné zápasy s ním neměl rád a byl jsem raději, když jsem proti němu nehrál. V létě ale bratr dostal velice zajímavou nabídku na práci a dal se na jinou etapu života. Volejbal má jako koníčka. Asi udělal dobře, že posunul svůj život zase dál. Všechny nás to jednou čeká - vystoupit z toho vlaku profesionálního sportu a začít se civilně živit. Bratra to potkalo teď a doufám, že mě trošku později.
