Hlavní obsah

Neuvěřitelný pocit, rozplýval se Salač po úspěchu. Teď se děsí zátěžových testů v Česku

Aktualizováno

Pár minut po vítězném závodě přišel k televiznímu rozhovoru pro stanici Nova Sport, a když spatřil spolukomentátora Karla Abrahama, hned mu s úsměvem říkal: „Mám tě!“ Právě on před 16 lety dokázal jako poslední Čech ve Valencii vyhrát motocyklovou Grand Prix, teď se ale k němu (i Lukáši Peškovi a Františku Šťastnému) přidal ve Velké Británii také Filip Salač. „Je to nejkrásnější den mého života. Plním si své sny a dnes jsem si splnil ten jeden z těch největších. Je to neuvěřitelný pocit, z něhož se mi chce brečet.“

Foto: Reuters

Filip Salač slaví vítězství na Velké ceně Británie.

Článek

Byl to po projetí cílem šrumec, kdy se chvíli radoval s týmem, pak následoval první rozhovor a nakonec ocenění na stupních vítězů. I tak se Filip Salač stačil dostat k telefonu a hned zavolat svému otci Michalovi, rovněž někdejšímu závodníkovi. „Brečel. Já bych tu výhru chtěl věnovat hlavně jemu. Byla to tvrdá práce, tlačil mě 24 let k tomu, abych byl nejlepší na světě, což se mi dneska povedlo. Byla to hrozná dřina, obětoval tomu strašně moc financí a moc času i na úkor mých sourozenců, kterým bych to chtěl taky věnovat,“ říkal Salač v rozhovoru s reportérkou Nikolou Moučkovou Červinkovou.

Byl to od něj na okruhu Silverstone profesorský výkon, vždyť startoval ze šesté příčky. Záhy se sice propadl na desátou pozici, ale postupně se prokousával vpřed. A v posledním kole šel do čela.

„Trochu jsem se bál první zatáčky, protože jak je to okruh pro auta, tak je tu hodně esíček. Když člověk udělá chybu, spadne, je jednoduché dostat ránu, jako jsem dostal v Americe. Furt to mám v hlavě. Byl jsem po startu desátý, viděl jsem, že všichni tlačili na zadní pneumatiku a tady pravá strana dostává hodně zabrat, já jsem se snažil gumu šetřit, což mi pomohlo v posledních kolech, kdy jsem měl extra sílu. Je to neuvěřitelné a krásné,“ popisoval Salač.

Klíčové pro něj bylo, že po startu neztratil kontakt s prvními. Hlídal si je. „Díky chybám soupeřů, kteří mi trošku udělali cestičku dopředu, jsem se dostal na první místo. Obhájit poslední kolo pod tím tlakem nebylo vůbec jednoduché, ale zvládl jsem to. A jsem vítěz Grand Prix, což je neskutečné. Je to asi nejlepší den mého života, byť k němu byla strašně dlouhá cesta,“ řekl Salač.

„Ale to je důvod, proč jsem to celých 24 let dělal, kam mě taťka tlačil, kam mě tlačil manažer Jan Šťovíček. Teď je potřeba zůstat nohama na zemi, abychom toto tempo udrželi až do konce sezony. Ale když jsem si čuchl k prvnímu místu, tak ho budu chtít pořád, moc mi na tom záleží a dám všechno do dalších závodů,“ pokračoval jezdec.

Ten už by v pondělí měl na pražském Olympu absolvovat zátěžové fyzické testy. „Chtěl bych je tam všechny pozdravit, ale asi to teď nepřipadá v úvahu, protože nějaké oslavy budou,“ řekl s úsměvem.

Tak snad i šéfové pochopí, že má k omluvě pádný důvod.