ANALÝZA: Asijská záhada. Měl Koubek pravdu? Data mluví trochu jinak, řeší se i názor od piva

Střih do současnosti. Češi se po 20 letech vrací na mistrovství světa. První soupeř? Jižní Korea, v pátek nad ránem od 4.00. Vystihl Koubek první české soupeře správně?

Data společnosti Opta odhalují, že reprezentační trenér zcela přesný v popisu nebyl. Jaká je korejská přednost? A jaké rozmanité záležitosti a okolnosti musí Koubek zohledňovat?

Sport.cz vás před českým vstupem do šampionátu zve do trenérovy mysli. Také odkrývá, že Koubka čeká skutečná trenérská maturita. Nabízí se několik způsobů, jak přes Korejce lze nakročit k postupu ze skupiny.

Koubek o Korejcích bude hovořit na středeční předzápasové tiskovce v Guadalajaře. Trochu o nich mluvil už před několika týdny, kdy před nimi varoval: „Rychlost, presink, represink světového kalibru. To se jen tak nevidí.“

Data jeho slova o horlivém napadání částečně rozporují. „Tento element je víceméně doplňkem korejské hry. Není to něco, na čem by tým zakládal svoji hru,“ upozorňuje analytik Opty Jakub Kadrnožka. „Nedá se říct, že by Korejci kladli při kvalifikaci nějaký výrazný důraz na rychlý zisk míče ve vyšších sektorech hřiště. Nebyli však ani týmem, který by nepresoval a čekal na ztrátu soupeře na vlastní polovině.“

V čem tkví korejská síla?

Masivní kontrola míče. Rádi diktují tempo hry. Korea byla suverénně nejdominantnějším týmem celé asijské části kvalifikace, v níž ji statistici napočítali průměrné držení míče 72,3 procenta. Proto vlastně tolik nemusí presovat. Nemusí honit míč, když ho mají v moci.

„Korea dosáhla nejnižšího čísla mezi všemi týmy v poměru přihrávek dopředu, které činí pouze 28,7 procenta. S tak obrovským vysokým držením míče a tak pomalým postupem vpřed se dá konstatovat, že Korea měla nejpromyšlenější herní styl,“ hodnotí Kadrnožka.

Jistě, je logické, že soupeře jako Kuvajt, Thajsko nebo Singapur si Korejci snadněji povodí a čísla částečně zkreslují mače se slabšími protivníky. Herní styl z kvalifikace ale zřetelně vyplývá.

Zatímco Češi hrají poprvé na šampionátu po dvaceti letech, Korejci na něm nechybí od roku 1986. V jejich prospěch hrají zkušenosti i čas.

Korejci v kvalifikaci neprohráli žádný z 16 duelů. Postup do Ameriky měli v kapse už loni v červnu, zatímco Češi se tou dobou vzpamatovávali z kvalifikační debaklu 1:5 v Chorvatsku, po němž se znovu silně otřásala pozice reprezentačního trenéra Haška. Koubek tou dobou vedl Plzeň a spíš než na mistrovství světa myslel na předkola Ligy mistrů.

Korejci už rok mohou zkoušet hráče, měnit rozestavení, vybírat si rozmanité soupeře z nejrůznějších světadílů. A tím pádem nabízet i recept pro Čechy.

Za poslední rok Korejci porazili Spojené státy (2:0), Paraguay (2:0) nebo Ghanu (1:0). Taky ale prohráli s Rakušany (0:1) a schytali výprask od Brazilců (0:5) nebo Pobřeží slonoviny (0:4).

Proti kvalitnějším soupeřům se Korejci přizpůsobují, nedovedou jim vnutit vlastní styl.

„V zápasech, kdy nebyla Korea zdaleka tak dominantní a měla nižší držení míče, se musela více uchylovat k přímočařejší hře a obzvlášť Rakušané přiměli Korejce hrát něco, co jim není vlastní – velmi přímočarou až brejkovou hru,“ popisuje analytik Opty. Koreu ovšem vyškolilo i Pobřeží slonoviny, které v poli sehrálo s Asiaty vyrovnaný part, ale ničilo je z rychlých a efektivních kontrů.

Češi mohou zkusit překvapit vysokým napadáním a aktivní hrou, po níž budou Korejci zranitelnější. Koubek je trenérský pragmatik, což dokonale prokázal při barážovém finále proti Dánům, kteří chvílemi až drtivě přehrávali Čechy. Reprezentační soubor se ale precizně a kompaktně přesouval a dokud měl síly, hrozil z brejků. Je dost možné, že podívaná v Guadalajaře může být podobná.

Na úvod šampionátu musí Češi zohledňovat i další okolnosti. Stadion v Guadalajaře se zhruba nachází ve stejné nadmořské výšce, do níž se tyčí nejvyšší tuzemská hora Sněžka. Ve výšce okolo 1 600 metrů nad mořem se nikde špičkový fotbal v Evropě nehraje.

Vzduch je řidší. Okysličování namáhaných svalů trvá déle. Hráč se častěji a rychleji zadýchá. V tempu zvládne dva sprinty po sobě, ač jinak a jindy zvládne tři.

Korejci už si zvykli na mexické podmínky, základnu si vybrali poblíž Guadalajary. Čechům naopak FIFA, stejně jako dalším dodatečně kvalifikovaným týmům z evropské baráže, přidělila základnu v rozpálené nížině v Texasu.

Osvícenější trenéři určitě v Mexiku bez žádoucí aklimatizace musí zohlednit výběr strategie. Zběsilá taktika se spoustou náběhů? Asi zapomeňte. Spíš se nabízí soustředěná práce a kumulování sil na intenzivní atak. A pozor, nezapomeňte, že se na Mexiko řítí tropická bouře Boris.

Je to několik dní, co svérázný glosátor Ladislav Vízek ve svém sloupku pro Sport navrhl: „Hned bych zariskoval a všechno vsadil na jednu kartu. Nahnal bych na plac nejlepší hlavičkáře. Jestli v Koreji nezačali podivně růst, měli bychom mít výškovou převahu.“

Na sociálních sítích to od diskutérů exreprezentant slízl za hospodský až buranský názor, koneckonců Vízek se z fotbalových trávníků přesunul do podnikání v pohostinství a netají se slabostí pro pivo. Jeho výrok má reálnější základ.

Češi s průměrnou výškou 185,7 centimetru patří k nejvyšším výběrům na celém šampionátu, Korejci se s 182,3 centimetru podle Opty řadí do hlubokého průměru na 29. místo. „Je pravdou, že v týmu je dost vysokých hráčů, což je pro nás velká výhoda,“ kývne i náhradní gólman Lukáš Horníček.

Češi navíc všechny čtyři barážové góly vstřelili po standardních situacích - dvakrát udeřili po rohu, jednou z penalty a jednou z dohrané situace po autovém vhazování.

Pozor, mnohdy daleko podstatnější atribut než centimetry představuje veličina samotných soubojů. Jihokorejci jich za zápas nepodstoupí kvanta, ale drží si v nich poměrně slušnou úspěšnost. „I když Korea nebyla v kvalifikaci výrazně soubojový tým, měla po Saúdské Arábii druhou nejvyšší úspěšnost soubojů - 54,9 procenta. Zajímavé také je, že Korejci byli dokonce nejúspěšnějším týmem v soubojích ve vzduchu, kde se dostali na 61,2 procenta,“ dokládá Kadrnožka.

Po sociálních sítích mezi českými uživateli také koluje vtípek, že úspěch Jižní Koreji tkví v tom, zda trenér v sestavě zvolí správný poměr hráčů s příjmením Kim a Lee.

Není to úplná nadsázka. Do základní sestavy při generálce proti Salvadoru (1:0) trenér Hong Myung-Bo nasadil pět hráčů se jménem Lee a dva se jménem Kim. Nejen české špehy se pokusil zmátnout tím, že Korejci vyběhli s jinými čísly na dresech než při šampionátu, na což upozornila agentura ČTK. Zajímavá kamufláž, viďte?

„Korejci mají příjmení na začátku, správně rodové jméno. Následují dvě části křestního (osobního) jména rozdělené pomlčkou. Rodových jmen je asi jen 250, většinu tvoří Kim, Park, Lee, Čong. Takže Son je příjmení, Heung-Min křestní,“ vysvětlil komentátor Petr Svěcený, jehož hlas doprovázel senzační tažení Jihokorejců do semifinále mistrovství světa 2002.

Byla by senzace, pokud by současná generace zopakovala výsledek z domácího šampionátu.

Na druhou stranu Korejci nepředstavují pro Evropany záhadné nazdárky. Kim Min-jae hraje za Bayern Mnichov, Lee Kang-in patří na soupisku vítězů Ligy mistrů z PSG, Hwang Hee-chan se řadí mezi zavedená jména ve Wolverhamptonu. V Premier League deset let platil za modlu Tottenhamu zmíněný Son Heung-Min, který se loni vydal do Los Angeles a zámořské MLS.

S fanoušky Tottenhamu se korejský oblíbenec dorazil rozloučit koncem minulého roku před zápasem Ligy mistrů se Slavií.

Teď se řada českých reprezentantů s ním potká znovu. Son nebude mít na sobě fešný kabát se šálou, ale červený reprezentační dres.

Šampionát se blíží. Těšíte se?