Článek
„Totální bláznovství,“ vydechne biatlonista Michal Krčmář - snad nejznámější český sportovec, který běžně trénuje i závodí v destinacích vysoko nad mořem.
„Nezávidím jim, jak to mají nalajnované,“ doplní zase Dominik Bokůvka - výzkumník a pedagog z Centra sportovních aktivit na brněnském VUT, který se nejen fotbalovou problematikou zabývá na akademické úrovni.
Už dva týdny mají Češi jistou účast na světovém šampionátu. Zhruba za sedm týdnů odlétají do Severní Ameriky, kde je čeká program, který nikdo z nich nezažil.
Za necelé dva měsíce rozehrají turnaj proti Jižní Koreji v mexické Guadalajaře, která leží zhruba 1 600 metrů nad mořem. Druhý duel odehrají s Jihoafrickou republikou při polední výhni v Atlantě nacházející se kolem 300 metrů nad mořem. A na závěr skupiny si střihnou mač s domácím výběrem v Mexico City, kde zrekonstruovaný Estadio Azteca najdete ve výšce 2 200 metrů nad hladinou moře.
Snad aby výškových šoků nebylo málo, pořadatelé přidělili Čechům coby dodatečně kvalifikovanému týmu z baráže základnu v texaském Mansfieldu, který je zhruba 200 metrů nad mořem.
Tím se prakticky Čechům znemožňuje jakýkoli pokus o zdárnější aklimatizaci a znevýhodňuje je oproti třem soupeřům, kteří si pro šampionát mohli po prosincovém losu zvolit ubytování v mexických výšinách.
„Musíme přijmout, že vše determinuje FIFA. Debatujeme o detailech, kdy bude trénink nebo zda bude odlet den, nebo dva před zápasem,“ pokrčí rameny Koubek.
Jako mít na nohou pytel písku
Mexiko už pořádalo dva světové šampionáty. Toho v roce 1970 se účastnila i československá reprezentace, která vyletěla ze skupiny po třech porážkách i proto, že se nevypořádala s podmínkami, které Evropan stěží nasimuluje.
Nepomohlo soustředění ve francouzských Pyrenejích. Exreprezentant Václav Migas třeba líčil, že se při vystoupení z letadla v Guadalajaře cítil, jako kdyby mu někdo hodil na nohy pytel písku. „Měli jsme tam tehdy dobrý mančaft, ale ke konci zápasů už jsme nemohli vůbec dýchat. My mladší jsme vydrželi déle, starší odcházeli dříve,“ vyprávěl pro ČTK zase Karol Dobiáš.
A teď si vezměte, že fotbal je po půl století o poznání rychlejší, fyzičtější, intenzivnější. Navíc megalomanské rozšíření šampionátu znamená, že se letošní turnaj rozprostře po velké části kontinentu, odehraje se ve třech zemích, čtyřech časových pásmech a obrovských výškových rozdílech.
„Jezdíme trénovat na ledovec ve výšce 2 400 až 2 600 metrů nad mořem a jen při chůzi volným krokem se člověk dostává do vysokých tepů. Rozdíl dva tisíce metrů nad mořem je bez nějaké předešlé zkušenosti nebo navození aklimatizace už citelně znát,“ upozorňuje biatlonista Krčmář. „Myslím, že je ještě únosné hrát v 1 600 metrech, někdo to ani nepocítí. Vypořádání s nadmořskou výškou je i částečně geneticky dané, někdo k tomu má lepší předpoklady, někdo zase horší.“
„Těžko se to vyčísluje, protože je to velmi individuální, ale obecně se udává, že VO2 max s rostoucí nadmořskou výškou klesá přibližně o sedm až deset procent na každých 1 000 výškových metrů,“ připojuje zase akademik Bokůvka.
Znalejší vědí, že vyřčená zkratka je vědecky zavedený pojem, v němž se skrývá, jaké množství kyslíku je schopné tělo dodat pracujícím tkáním a svalům. Velice zjednodušeně se dá říct, že v Mexico City může fyzický výkon Čechů spadnout klidně o pětinu.
„Z pohledu fyziologie nebo zatížení klesá hráčský potenciál pro vytrvalostní výkon. Hráč naběhá méně kilometrů, nižší vzdálenosti ve vysokých intenzitách, určití hráči se rychleji unaví, což má vliv na množství opakovaných sprintů a vysoce intenzivních pohybů především ve druhé polovině zápasu. To má vliv na taktiku, týmy spontánně preferují krátké přihrávky,“ vyjmenovává Bokůvka.
Zároveň se může zhoršit hráčovo rozhodování či jemná technika a koordinace.
V Mexiku každopádně nečekejte žádný živelný fotbal se spoustou krásy. Raději držet účelně míč než se za ním zběsile honit. Ač je fotbalista z Evropy zvyklý, že za dvě minuty zvládne klidně tři delší sprinty, v Mexico City vydrží jen dva. A navrch bude potřebovat víc času na vydýchání.
„Fotbal je jiný sport než biatlon, ale možná bych to nenazýval, že spadne výkonnost,“ navazuje Krčmář. „Fotbalisté budou nuceni pracovat trochu jinak, protože svůj obvyklý výkon nevydrží devadesát, ale jen šedesát minut. Není to pokles výkonnosti, ale spíš jak dlouho v ní vydrží. Bude to o práci realizačního týmu, jakou strategii nastaví.“
Nejen o tom se nyní v české reprezentaci horlivě diskutuje.
Ne, nezvyklé podmínky nepředstavují výmluvu, ale realitu, o níž se zatím mohou dozvědět jen z odborných publikací či debatě s experty.
Hlavně si nezvykejte!
Při velkých skocích mezi nadmořskými výškami se mohou dostavit lehké příznaky výškové nemoci, jako jsou bolesti hlavy, závratě či únava. Změny se projevují i na běžném smrtelníkovi. Zvýší se mu tepovka. Zadýchá se do schodů. A teď si vezměte, že fotbalista musí sprintovat, podstupovat souboje a přitom mistrně kontrolovat míč i plnit taktiku.
Tělo by po čtyřech až pěti dnech přivyklo nezvyklým podmínkám, na které v Evropě nenarazí. Třeba biatlonisté před nedávnou olympiádou ve vysoko položené Anterselvě pobývali víc než týden, než odstartovali závody.
Jenže čas je luxus, který v turnaji fotbalisté nemají.
„Z vlastní zkušenosti bych hrál na jednu kartu a naopak bych přiletěl v nejzazší možný termín před výkopem, co program dovolí,“ radí Krčmář. „Kdybych měl možnost, tlačil bych, aby se přiletělo den před zápasem, vyspat se, odehrát zápas a co nejrychleji z výšky zmizet. Úvodní dny se dějí v těle různé biochemické reakce a někomu den totálně nesedne. Liší se to od člověka.“
„Nejsilnější nástup změn pociťuje tělo po 24 až 48 hodinách. Akutní fyziologické změny nastupují během prvních hodin po příletu, přičemž aklimatizace začíná ihned a rozvíjí se v průběhu dalších dní. Ideální je pozdní přílet, trénovat naprosto minimálně po příletu a pro vypořádání se se změnou je třeba důležité průběžně maximálně doplňovat tekutiny,“ dodává Bokůvka.
Původně z velína tuzemského fotbalu zaznívalo, že turnajový protokol nutí týmy odcestovat do dějiště zápasů dva dny před výkopem, což je v podstatě pro fotbalisty nejhorší možná varianta.
„Tým musí být v místě konání zápasu nejpozději den před výkopem, aby se trenér zúčastnil oficiální tiskové konference,“ upřesňuje pro Sport.cz mluvčí reprezentace Martin Bergman. „Kdy bude český tým na zápasy cestovat, je však v tuto chvíli v řešení, a to nejen z pohledu logistiky a plánování tréninkových jednotek, ale také v závislosti na konzultacích s odborníky kvůli adaptaci na místní podmínky.“
A jak poletí balon? Zrychlí a bude méně rotovat
Fotbalový svaz konzultuje výpravu mimo jiné s odborníky z Českého olympijského výboru. Ač se národní tým vydá do Severní Ameriky za měsíc a půl, stále oficiálně neoznámil přesný itinerář nebo program přípravných zápasů.
Možná vás trkla logická varianta, zda by se Češi nezdrželi déle v Mexiku a na prostřední duel jen na otočku sestoupili do americké nížiny. Zápasy dělí delší šestidenní odstupy, navíc tělo hůře a pomaleji regeneruje ve vyšší nadmořské výšce, což může tým v pokročilejší fázi turnaje doběhnout.
Vedení reprezentace už zavrhlo variantu, že by hráči v texaské základně spali v hypoxických stanech, které simulují pobyt v nadmořské výšce. „Stany nejsou úplně pohodlné, vzduch je v nich vydýchaný. Určitě bych do toho nešel bez předchozího vyzkoušení a úplně nevím, zda na to mají kluci prostor si vyzkoušet. Navíc by stany škodily i reaklimatizaci,“ uvažuje Krčmář.
Také příliš často nezaznívá, že s nadmořskou výškou se nemusí potýkat jen samotní hráči, ale i trenéři nebo členové podpůrného týmu. Na Čechy čeká v podstatě záhadná a neprobádaná výzva. Těžko se odhaduje, jak na ni zareagují těla suchozemců z Evropy, kteří budou mít navíc za sebou náročné klubové sezony.
„Uvidíme, co lidé z FAČRu vymyslí a jak se s tím budeme pracovat. Uděláme maximum proto, abychom se na to nachystali,“ oznamuje reprezentační gólman Matěj Kovář. „V bráně toho zase tolik nenaběháte, ale pro kluky v poli bude náročnější.“
Jenže pozor, nezvyklé podmínky zejména v hlavním mexickém městě se ho mohou týkat. „Míč poletí dál a rychleji, protože ve vyšší nadmořské výšce je nižší odpor vzduchu. Míč může při letu teoreticky méně reagovat na rotaci, což může být zejména při zahrávání standardních situací omezující. Teoreticky by mohl mít vyšší odskok díky nižšímu atmosferickému tlaku a vlhkosti,“ upozorňuje Bokůvka.
Koneckonců o odlišném chování balonu například hovořil beachvolejbalista David Schweiner, který před třemi lety s kolegou Ondřejem Perušičem vyhrál v Mexiku mistrovství světa. „Rotace na servisu nemá takový význam. Podání, která se u moře zatočila do kurtu, tady letí metr do autu,“ přibližoval tehdy pro Sport.cz Schweiner.
Fotbalový míč je těžší, o něco větší a má jiné švy a vlastnosti.
Fotbalový šampionát je také daleko sledovanější a probíranější. Nový formát turnaje v podstatě znamená, že Češi při závěrečném duelu s Mexikem budou hrát o postup ze skupiny či rovnou lepší pozici pro vyřazovací fázi. Pokud ale budou chvílemi vypadat jako mátohy, předchozí řádky naznačují jeden z důvodů.
Těšíte se? Bojíte se?
Šampionát startuje už za 57 dní.
