ANALÝZA: Češi běhali jak zběsilí, až odpadli. Legendy se diví, problém naznačil i Krejčí

Jeden je bývalý báječný brankář a legendou českého nároďáku. Ten druhý někdejší skvostný útočník a ikona jihoafrické reprezentace.

Ač Petr Čech seděl jako expert ve studiu stanice Nova Sport a Benni McCarthy zase čtvrteční duel glosoval pro BBC, jejich názor se shodoval.

„Ke konci zápasu bylo vidět, že Češi odpadli. Přestali jim fungovat nohy,“ poznamenával McCarty. Čech si před vyřčením myšlenky ještě poslechl první ohlasy samotných hráčů, než zakroutil hlavou.

„Překvapilo mě, že všichni zmiňují únavu na konci zápasu. Na turnaji je hodně cestování i jiné klimatické podmínky. Tady ale byla klimatizace a mezi zápasy je sedm dní pauza,“ namítal Čech.

Jeho reprezentační nástupci sice nastoupili k druhému utkání na šampionátu v Atlantě v pravé poledne, jenže v supermoderní aréně se doopravdy hrálo pod zakrytou střechou a zapnutým chlazením.

Už úvodní konfrontace s Jižní Koreou (1:2) demonstrovala, že Češi nedisponují technickou noblesou, s níž by ohromovali svět a nezaujaté obecenstvo. Do očí bijící nedostatky zahlazují nebezpečnými standardkami a fyzičnem, silou nebo běhavostí.

Je ale s podivem, že právě jedna z českých předností vyprchala týmu v klíčový okamžik klíčového zápasu, po kterém se měla odemknout cesta do vyřazovací fáze šampionátu.

„Musíme si všichni sednout a říct si do očí, co je problém. Jestli je to otázka sebevědomí, odvahy, sil, jak přistupujeme k tréninkovému cyklu, jestli je všechno správně. A případně věci nastavit tak, aby se to už nestávalo,“ naznačoval i zklamaný reprezentační kapitán Ladislav Krejčí.

„Vidíme, že to jde, že odvahu máme, ale pak nás něco sevře. Nevím, jestli se projeví třeba únava… Máme po sezoně, byla dlouhá, teď už nic nedoženeme. Musíme být trochu chytří, abychom měli síly po celou dobu zápasu,“ doplňoval.

Jedná se o silný, ale trochu tajemný vzkaz. Upozorňuje Krejčí na složení tréninků? Vysilující, nebo nevhodnou taktiku? Po přeletu na základnu do amerického Texasu o tom jistojistě bude diskutovat s trenérem Koubkem i dalšími členy realizačního týmu.

Nicméně v národním týmu něco neštymuje.

Teď mohou fanoušci jen odhadovat, co měl reprezentační kápo přesně na mysli. Mohou se ale opřít o podrobná data, FIFA z každého zápasu publikuje podrobné padesátistránkové reporty, v nichž se zaměřuje i na běžecké údaje.

Rozlišuje, kolik a v jaké intenzitě toho fotbalisté odběhali.

Vše si lze prohlédnout v přiložených tabulkách, nicméně výsledek je zřejmý. Češi přeběhali Jihoafričany, statistiky jim vyplivly součet 119,5 kilometrů, zatímco africký soupeř skončil na 112 kilometrech.

Mimochodem, 119,5 kilometru představuje pro tým nadstandardní hodnotu. Nejvíc přispěl Vladimír Coufal (11,8 km) a docela překvapivě Patrik Schick (11,3 km), o němž se roky koluje, že dokáže odehrát zápasy, v nichž se nepředře. Pravidelně největší vzdálenosti nasčítají střední záložníci, ale trenér Koubek v průběhu čtvrtečního mače kompletně střed pole Darida, Sadílek a Červ prostřídal.

FIFA či jiné analytické metriky také rozlišují několik intenzit běhu.

První zóna 0-7 km/h je v podstatě jakákoli chůze.

Druhou zónu 7-15 km/h lze charakterizovat jako poklus, v němž se fotbalisté při zápasech pohybují nejčastěji. U Čechů to bylo 52,3 kilometrů oproti 46,5 kilometrů u JAR.

Třetí zóna je v rozmezí 15-20 km/h, což už je velice slušný běh. I tady Češi trumfli Jihoafričany 18,4 ku 15,8 kilometru.

Čtvrtá zóna má rozpětí 20-25 km/h, což například může v reálu vypadat jako jakýkoli intenzivní náběh. Český soupeř naběhal 5 875 metrů, zatímco národní tým se dostal na 6 648 metrů.

Pátá zóna přesahující rychlost 25 km/h, což je sprint, kde Češi měli 1 555 metrů ku 1 357 metrům Jižní Afriky.

Česká běžecká čísla vypadají slušně, pokročilé statistiky už ovšem nerozkryjí, v jakých fázích zápasů přiskakovali Čechům metry nejvíc. Proto není vyloučené, že Čech i McCarthy měli správný odhad. Každý fotbalista také dosvědčí, že je pocitově obří rozdíl běhat s míčem či bez něj.

„Síly opravdu ubývají jinak, když hraješ s míčem. To stačí, když jsou zapojení dva nebo tři hráči. Bez míče se musí posouvat celý tým. Na klukách to bylo vidět,“ uznal expert Radiožurnálu a bývalý záložník Pavel Horváth.

I proto není na místě bezbřehý obdiv k odběhané vzdálenosti. Čím víc metrů fotbalista urazí, tím víc mu bude scházet energie na klíčový sprint. Například někdejší reprezentant Roman Hubník při rozpravě se Sport.cz po konci úvodního kola šampionátu podotýkal, že Češi patří k týmům, které nejvíce postrádají dynamiku.

Nedostatečná technika a kontrola míče také znamená, že se z Čechů vlastně musí stát běžci. Neradostný je i výhled, že podmínky při nejbližším a dost možná posledním vystoupení na celém šampionátu jejich fyzický výkon ovlivní.

Národní tým hraje v noci ze středy na čtvrtek proti domácímu výběru v Mexico City, kde se Aztécký stadion nachází ve výšce okolo 2 200 metrů nad mořem. FIFA navíc české výpravě vymezila program, v němž se nestíhá řádná aklimatizace na vysokohorské podmínky.

„V Mexiku to bude daleko horší. Pro domácí to bude daleko větší výhoda,“ varuje i Čech. „Věřím ale tomu, že když jsme outsider, tak se dokážeme vybičovat.“