Článek
Nejdřív si připomeňme nová fakta. Objevila se ve středu dopoledne, na incident vrhají poněkud jiný pohled. Na veřejnost totiž unikly záběry z útrob stadionu, na kterých je incident zaznamenaný. Priske zaklepe na dveře kabiny rozhodčích, následně vstoupí dovnitř a zabouchne za sebou. Stráví tam přes dvě minuty.
Původní vyjádření hlavního rozhodčího Jana Beneše pro iSport, že Priskeho pozval dál, záběry nevyvrací. Nicméně myslet si, že Priske šel po porážce 1:2 osobně sudím poděkovat za výkon, jak uvedl samotný Beneš, je až komické. Není si ale třeba ani myslet, že Priske sudímu divoce spílal. Co přesně se v kabině, kam mimochodem na chvíli vkročil i Sabou (nechal otevřené dveře), stalo, ví jenom kouč Sparty a arbitři.
Československou a českou ligu jsem hrál přes deset let, zažil jsem spoustu zápasů, po kterých šly ven velké emoce. Zažil jsem i návštěvu manažerů v kabinách rozhodčích, klidně i o přestávce. I fén impulzivního slovenského trenéra směrem k arbitrovi, kterého navíc kouč držel po krkem. Kvůli nepěknému zářezu. Tím nechci ospravedlňovat události na stadionu v Hradci Králové. Vůbec. Jen chci ukázat, že toto se dělo i mnohem dříve, že nejde o „výdobytek“ poslední doby.
Sestřih zápasu Hradec Králové - SpartaVideo: LFA
Ale teď k zásadní otázce. Kdo ze tří protagonistů by měl incident nejvíc odskákat? Kdo nejvíc pochybil - Priske, Sabou nebo Beneš? Odhlédněme od toho, jestli Priske porušil nebo neporušil nastavená pravidla, jestli vkročil do šatny sudích s požehnáním Beneše. Totiž - aby vkročil trenér jednoho z týmů do kabiny rozhodčích, je obecně špatně. I kdyby Priske přinesl Benešovi dort s fontánou a prskavkami, a gratuloval mu k mimořádnému výkonu, je to prostě přehmat. Tečka.
O chování Saboua, který se posléze kál a veřejně se omluvil, to platí v bleděmodrém. Aby o poločasové přestávce vztáhnul ruku na brankáře Sparty Petera Vindahla, je neomluvitelné. Stejně i jeho vulgarity.
A sudí Beneš? Rozumím, že rozhodčí jsou od obrovským tlakem. Hráčů, diváků, klubů. Nezávidím jim, co všechno musejí skousnout a unést. Na jaře se pak ještě všechno násobí. Mám s otcem Jana Beneše, bývalým elitním arbitrem, spoustu zkušeností. Řídil spoustu ligových utkání, v nichž jsem hrál. Má můj respekt, byl velkou osobností. Pokud by na něj po zápase zaklepal trenér jednoho z týmů, vyběhl by s ním. Jeho syn se v lize teprve rozkoukává, zřejmě neměl dost kuráže, aby Priskeho slušně odmítl. Což samozřejmě měl.
Závěr z hradeckého incidentu je tudíž poměrně jasný. Je na něm totiž špatně úplně všechno.
