Článek
Kvůli nesmazatelné slávistické minulosti, která těsně před příchodem na Letnou ovšem zmizela z Juráskova Instagramu, se na něj při sparťanském debutu vytrvale snášely nadávky, pískot a hněv.
Je naprosto v pořádku hlasitě vyjádřit nespokojenost s přestupovou politikou, rozhodnutími klubových představitelů nebo výkony samotného týmu a hráčů. Koneckonců i úvodní pískot na novou posilu může být signálem, ať si uvědomí, že není vroucně vítána a že musí přesvědčit výkony.
Za hranou už jsou buranské antisemitské pokřiky na adresu Slavie, čirá nevraživost k ní a Juráskovi, o němž dlouhé minuty kotel Sparty prozpěvoval chytlavý, ale vulgární pokřik. Dokonce na zaplněné Letné nastal i trochu bizarní moment, když se celý stadion radoval z druhého (a v konečném součtu vítězného) gólu Sparty, zatímco část kotle dál pokračovala v tom, ať „Jurásek táhne do pr…“.
Záhy taky nejhlasitější stoupenci vybízeli ostatní tribuny, ať se k antijuráskovskému pokřiku připojí, po čemž se zase chvíli pískalo na kotel.
Nejspíš si každý jedinec musí sám položit otázku, zda chodí na stadion za radostí, podporou milované značky a fanděním, nebo za nenávistným řvaním a neutuchající negací.
Je také specialitou českých sportovních příznivců, že v některých z nich žhne neochvějné přesvědčení, že jsou víc než klub, k němuž se hlásí.
Jenže oni se chovají tak, že mu nepomáhají.
Přitom pokud Jurásek restart na Letné dobře uchopí, může Spartě při nedostatku schopných ofenzivních borců pomoct. A Sparta zase může pomoct jemu, potažmo celému českému fotbalu.
Jako určitý vzkaz přehnané reakce posloužilo gesto trenéra Priskeho a některých sparťanů, kteří při závěrečném děkovačce vystoupili proti rozbouřenému davu společně s Juráskem.
„Sem rád, že jsme dnes vyhráli. Jsem jenom kluk, kterému je 22 let. Miluju fotbal a chci ho stále hrát. Chci tady bojovat a získat si vaši pozornost a důvěru. Budu tady bojovat,“ vykládal Jurásek do mikrofonu. Vzápětí se ještě omluvil za dřívější výroky o Spartě, za což uslyšel potlesk.
Už zůstává otázkou, zda a případně jakou smršť zloby to vyvolá na druhé straně Prahy.
Jurásek nicméně není první a ani rozhodně poslední přeběhlík mezi Slavií a Spartou. Jen namátkou: Berger, Horváth, Dočkal, Vácha, Kuchta, Brabec nebo Poborský. Mnoho z nich si Letná oblíbila a přijala. A kdo ví, zda třeba „mladej Poborák“ kdysi mezi tehdejšími spoluhráči ze Slavie neutrousil něco ošklivého o Spartě.
Tehdy ale nefrčel internet a neexistovaly sociální sítě, kde se věty, screenshoty nebo videa závratně rychle šíří, nebo se taky dají uchovat k pozdějšímu využití. Juráskovo vysvětlení lze z určitého pohledu víc než chápat. Do Slavie přestoupil z Karviné ještě jako puberťák. Dospíval v prostředí, kde byla Sparta nepřítelem.
Usmíření a omluva kdysi pomohla Miroslavu Matušovičovi, u nějž sparťanští fandové nezapomněli vztyčený prostředníček a peprnější výrazy, když ještě kopal za ostravský Baník.
O nejtřaskavější přesun za poslední období se postaral Tomáš Chorý, který předloni přestupoval z Plzně do Slavie. V Edenu mu podstatná část publika vytýkala podlosti a nesportovní způsoby v dresu konkurenta. Chorý se zaklínal, že pro nový tým klidně na hřišti zemře. Získal si spoluhráče, přístupem a haldou gólů první rok setrvale obměkčoval i řadu dřívějších červenobílých odpůrců.
Tím se ale volně vracíme k Juráskovi, u nějž je to trochu vachrlatější s druhou částí jeho promluvy. Má nezpochybnitelné ofenzivní přednosti, drzost a kouzelnou levačku. Taky se o něm ale ví, že není zavilý bojovník a poctivec, který za každých okolností zařadí zpátečku. Občas mu moc nepomůže ani řeč těla.
Slovy o bojovnosti si Jurásek dost nabíhá. A sparťanští fans by mu i vedení měli dát sežrat, pokud v tom při neúspěšné štaci v anglickém Norwichi neudělal avizovaný pokrok. To ale ukážou až další týdny a zápasy.
