Článek
Před týdnem jablonečtí fotbalisté po úvodní prohře v play off Konferenční ligy 0:1 s Glasgow Rangers opakovali, že nic není ztraceno. Že věří ve své schopnosti a v sílu v domácí odvetě před vlastními fanoušky dvojzápas s favoritem otočit. Tak by pochopitelně mluvil každý tým. Tentokrát však bylo cítit, že to myslí vážně a sami tomu věří. Však taky Jablonec na Ibrox Stadium sice prohrál, ale herně o moc nezaostal.
Ve čtvrteční odvetě pak tým Luboše Kozla ukázal, že slova o reálné naději na postup opravdu nebyla pouhými frázemi. Skotskému obrovi s více než desetkrát větším rozpočtem klub od Jizerských hor nedovolil prakticky nic. Přehrál ho způsobem, na který se jen tak nezapomene. Tohle byl zcela a naprosto zasloužený postup, žádné štěstí či náhoda.
Jablonec tak proměnil klišé v realitu. A ne jedno. Prezentoval se jako tým, který je víc než jednotlivci. Severočeši potvrdili, že z velkých porážek se rodí velká vítězství. V květnu už měli jistotu základní skupiny Konferenční ligy na dosah. Stačilo vyhrát finále domácího poháru nad Karvinou zatíženou korupčním stínem. Jenže zelenobílí selhali, což pro ně znamenalo bolestivé K.O. Druhou sezonu po sobě jim vytoužené poháry jen těsně unikly.
Jablonečtí pak museli dlouhé týdny čekat, zda UEFA vítěze MOL Cupu z pohárové scény vyřadí. Nakonec tak učinila, a pátý tým uplynulé sezony díky tomu získal právo startu ve 2. předkole Konferenční ligy.
„Tehdy jsem si říkal, že přes ta předkola se nemůžeme do základní skupiny dostat, protože ta cesta přes tři předkola je strašně dlouhá a trnitá,“ přiznal zkušený útočník Jan Chramosta. Nakonec se mu to s parťáky povedlo, což je o to cennější, že zelenobílí byli dlouho jen jako náhradníci. O on je rozdíl skládat kádr s jistotou startu na evropské scéně, nebo pouze s jejich vidinou. Sice pravděpodobnou, ale pořád nejistou. Tady prostě někdy nadužívaná slova o pohádce sedí naprosto. Jablonec prožívá snovou pohádku. Jo, a s jídlem roste chuť.
