Článek
Jejímu napínavému tenisovému filmu nechybělo opravdu nic. Ohromení, nervy napnuté jak špagáty, obavy, které vystřídaly euforické okamžiky a nakonec i katarze a slzy dojetí.
Když před 12 lety poprvé vyhrála Wimbledon Petra Kvitová, inspirovala tím zástupy malých holek, které viděly, kam až se může vyšplhat slečna z Fulneku, která nevyrostla v milionářské rodině, ani neprošla žádnou ze slavných tenisových akademií. Jednou z těch, kdo v roce 2011 hltal wimbledonské přenosy, ostatně byla i Vondroušová.
Její příběh je v něčem úplně stejný. Málokoho by před lety asi napadlo, že nejslavnější grandslam vyhraje dívenka, která běhá po kurtech v Kynšperku nad Ohří. Dá se čekat, že i ten letošní Wimbledon bude mocným inspiračním zdrojem pro další silnou generaci českých tenistek, ze kterých jsou všichni paf.
I když momentálně řešíte patálie v práci, nebo s rodinou a nevíte, kam dřív skočit, triumf skromné tenistky vás mohl aspoň na chvíli přenést do jiné dimenze, v níž existují šťastné konce. Čas od času je důležité takový výlet uskutečnit. Díky za něj.
