Článek
V pátek po poledni Köstl mlčení ukončil. Ve fotbalovém velíně na pražském Strahově se posadil do tiskového sálu a zdůvodnil výběr reprezentantů, kteří si zahrají listopadové duely se San Marinem a Gibraltarem.
Nejednalo se o vstřícný krok k médiím a fotbalovému lidu, ale tradiční kolorit před každým reprezentačním srazem.
Köstl mluvil věcně, smysluplně, státnicky. Zavtipkoval, že jeho příjmení vytváří dojem zahraničního trenéra, po němž český fotbal zatoužil. Lidsky vysvětloval, že z úcty k bývalým reprezentačním spolupracovníkům chtěl původně povýšení odmítnout.
Člověk si jen říkal: Vážně nemohl mluvit dřív? V době, kdy se rošáda aktuálně řešila?
Komunikační půst taky nejde ani tolik za Köstlem jako spíš za lidmi starající se o komunikaci a prezentaci fotbalového svazu, který s novým šéfem Trundou prochází rozsáhlými personálními změnami.
„Nyní FAČR musí komunikovat jinak,“ vysvětloval Trunda počátkem srpna.
V případě dočasného reprezentačního trenéra a šíření jeho myšlenek to znamená nijak.
Zatímco odvolání reprezentačního trenéra Haška provázel slušný humbuk, na provizorní dosazení Köstla v oficiální tiskové zprávě postačilo pět rozvinutých vět.
Obsahovalo jedinou citaci, s níž sám Trunda připomněl, že se „listopadový reprezentační sraz rychle blíží a bylo důležité zachovat kontinuitu“.
Páteční tiskovka, kterou Köstl s grácií zvládl, už to zcela zachránit nemohla.
Pomiňme už spíše úsměvný paradox, že se zachovává návaznost trenérského ansámblu, jehož práci nové vedení svazu vyhodnotilo jako neuspokojivou.
Dovedete si představit, že by podobně komunikovala Slavia, Sparta nebo hokejová reprezentace? Dobře, hokejový svaz v minulosti také páchal komunikační zvěrstva, když se mezi běžné provozní emaily třeba o disciplinárních řízeních zamotalo zásadní sdělení o jmenování nového reprezentačního trenéra Josefa Jandače.
To byl úlet ještě z úplně jiné kategorie a spadal do logiky uvažování tehdejšího šéfa svazu Tomáše Krále.
Sám Trunda se po nástupu snažil být vstřícný a otevřený. I svaz v současnosti chce víc dbát o příznivější mediální obraz. K reprezentačním nominacím vytváří hezká videa, která cení fandové i experti. Smutné ale je, že se jaksi pozapomnělo na toho, kdo má reprezentantům v závěru zpackané kvalifikace o mistrovství světa 2026 velet.
Cesta stále teprve pětatřicetiletého trenéra na extrémně sledovanou funkci v tuzemském sportu si zasloužila zcela jistě výraznější zpracování. Jedná se o další dílčí komunikační nedoraz, ostatní zmatky u reprezentačních srazů se k veřejnosti ani nedostanou.
Svaz tichostí kolem Köstla vlastně sám a nechtěně devalvuje i listopadový sraz, v němž při obou zápasech s trpaslíky hraje o výhodnější pozici v baráži o mistrovství světa - ano, i přátelák se San Marinem se započítává do žebříčku FIFA, od kterého se odvíjí nasazení v barážových koších.
Mimochodem, trenérské bezvládí u reprezentace po rezignaci Jaroslava Šilhavého a inauguraci Ivana Haška na přelomu roku 2023 a 2024 trvalo celých 45 dnů. Tehdy vládla předchozí svazová garnitura.
I po jejím odchodu platí, že mezi pečlivým výběrem a liknavostí existuje tenoučká hranice.
Pokud nepočítáme nouzové řešení jménem Köstl, hledá současný fotbalové velení trvalého a koncepčního kouče už 23 dnů. A pokud bude doba růst ještě dál, je to daleko větší průšvih než to, že Köstl přes dva týdny mlčel.
