Článek
Jerevan (od našeho zpravodaje) - Vyhrát o tři góly se cení, v konečné tabulce, kde se seřadí všech 36 účastníků soutěže, hraje i skóre často velkou roli. V tomto ohledu musí být Sparta spokojená.
Při detailnějším pohledu na zápas však vyvstávají už méně příjemné otázky. Nejen začátek duelu ukázal, že obranná linie Pražanů má stále problémy s rychlostí. Ať už jde o souboje jeden na jednoho, nebo protiútoky po ztrátě míče.
Hlavní křídelníci jerevanského celku dělali defenzivě Sparty místy velké problémy, primárně Matěj Ryneš o tom může vyprávět. To samé platí i o stoperech, které si ve druhé půli střídající Franca Carlos jednou solidně povodil. Tady se musí Letenští ještě hodně vyladit.
A další potíž na druhé straně hřiště. Jonatan Brunes je útočníkem číslo jedna, ale Sparta od něj potřebuje čísla. Od svého příchodu se trefil jen proti Zlínu, jinak mlčí.
Dobře, tak mu to tam nepadá, řeklo by se. Jenže Brunes je často úplně mimo hru. I když zápas v Arménii byl často nahoru dolů a Sparta útočila do rozhozené obrany, Brunes neměl jedinou šanci. Že by měl za úkol strhávat hráče a vytvářet prostor pro křídla? Těžko.
Brunes dře, v presinku patří mezi nejlepší. Jenže od borce, kterého díky jeho svítivé blonďaté přehazovčce nepřehlédnete, je to málo. Jako by si snad se spoluhráči zatím vůbec nerozuměl a například při střílených balonech skrz vápno nabíhal úplně jinam.
Je to záhada, protože v minulých sezonách dával gól za gólem, týmy ho uměly využít. Spartě se to zatím hrubě nedaří, a pokud se to nezlepší a Brunes bude přitom stále volbou číslo jedna, v určitý moment budou branky a asistence od očekávané hlavní ofenzivní zbraně zatraceně chybět.
