JESTŘÁBÍ OKO DUŠANA LOJDY: Lehečka ukázal svou nejlepší verzi, Kopřivovi se vyplácí odvaha ke změnám

Začal bych Lindou Noskovou, která postoupila do čtvrtfinále a určitě má na to, aby byla v top 10. K tomu je potřeba konzistence a Lindě, která to skvěle podržela na BJK Cupu ve Švýcarsku, to sedlo i na antuce. Výborně servíruje, hraje opravdu kvalitně a v Madridu porazila světovou trojku Coco Gauffovou, což bylo velké vítězství.

Tajně jsem doufal, že by mohla jít až do finále, když Sabalenková a Rybakinová vypadly a cesta vypadala otevřená. Ve čtvrtfinále s Ukrajinkou Martou Kosťukovou výborně začala, ale první sadu prohrála v tie-breaku a od této koncovky se pak odvíjel konečný výsledek (6:7, 0:6). Kosťuková ale celkovým vítězstvím ukázala, jakou má teď úžasnou formu, vyhrála 12 zápasů v řadě.

Hodně lidí asi překvapila postupem do čtvrtfinále Karolína Plíšková, které musím dát plný kredit za to, jak se na okruh vrátila. Ten level tam pořád má. Nechci, aby to vyznělo zle, ale pomáhá jí, že nehraje s nějakým velkým očekáváním. U ní je klíčové, aby byla zdravá a tenisem se bavila, což se v právě v Madridu krásně sešlo.

Myslím, že si užívala i to, že ji trochu koučovala ségra Kristýna, která v Madridu žije (s fotbalistou Atlética Dávidem Hanckem - pozn.). V zápase s Belgičankou Mertensovou se Karolína dostala z klinické smrti, tam už to bylo 1:4 a 0:40 ve třetím setu. Bavil jsem se s (manželem Plíškové) Michalem Hrdličkou, který říkal, že v tu dobu už moc nevěřil. Nakonec ale Karolína vyhrála celkem 4 zápasy, i v tom utkání s Potapovovou kousala, i když smolně ve třech setech prohrála.

Jako bývalá první tenistka světa už si nemusí nic dokazovat a věřím, že se jí bude dařit i v dalších turnajích. Po zranění může využívat chráněného žebříčku, dostávat divoké karty, takže jí hlavně přeju, aby zůstala zdravá.

Krok směrem k první stovce ve Španělsku udělala taky 18letá Laura Samson, která do Madridu dostala volnou kartu, vyhrála dvě kola a může napodobit další mladé Češky z nové vlny, jako jsou Nikola Bartůňková, nebo Tereza Valentová.

Svou úroveň svým 36. vyhraným turnajem ve čtyřhře potvrdila Katka Siniaková, kterou považuju za jednoznačně nejlepší deblistku světa. Dokazovala to už s Bárou Krejčíkovou a daří se jí i s Taylor Townsendovou. Katka se nebojí na síti, hraje takový chlapský debl, ale taky se drží v první čtyřicítce v singlu. I když je někdy otejpovaná, tak si myslím, že i s blížící se třicítkou je fyzicky a atleticky připravená, aby se ve dvouhře posunula někam ke svému kariérnímu maximu (27. WTA).

Pokud jde o kluky, začnu Jirkou Lehečkou, kterého brutálně nakoplo finále v Miami. Hrál velmi dobře v Monte Carlu, kde porazil nebezpečného Chilana Tabila, v zápase s Bublikem se pak projevilo, že onemocněl. Odhlásil se z Mnichova, ale v Madridu už byl zase v plné síle. Jeho zápas s členem top 10 Musettim byl možná tím nejlepším, jaký jsem od Jirky viděl. Měl vynikající servis a první úder, on potřebuje řídit hru, předvádět odvážný, aktivní tenis. Musetti neměl špatný den, ale Jirka ho prostě porazil, byl jasně lepší.

Ve čtvrtfinále s Filsem, s nímž se dobře znají, ale bohužel nechytl začátek, rychle to bylo 0:3 a Francouz hrál opravdu solidní zápas. Má nového kouče Gorana Ivaniševiče, což je pro něj velký impuls.

Ale Lehy ukazuje svůj level a ohromnou disciplínu. Vždycky ho dávám za příklad v tom, jaký je profík. Začátek sezony v Austrálii neměl dobrý kvůli zranění kotníku, ale teď je zase na vlně. Dřív měl tu konzistenci nahoru dolů, teď jsou jeho výkyvy čím dál menší. Když chce do top 10, tak musí hrát vyrovnaně.

Kdo mě ale nepřestává překvapovat, to je Víťa Kopřiva. Má teď nového trenéra Lukáše Soukupa, který s ním pracoval od 10 do 15 let ve Valašském Meziříčí. A tým na pozici cestujícího kouče doplňuje Honza Marančák. Předchozí trenér Jarda Pospíšil musel skončit z rodinných důvodů, ale Lukáš mi říkal, že Víťa perfektně maká a nebojí se sáhnout ani do technických věcí. V Mnichově porazil Darderiho, v Madridu Rubljova a proti těmto hráčům potřebujete lepší servis a forhend. Ani ve 29 letech se Kopřiva nebojí změn, třeba s Rubljovem mnohem víc chodil do lajn, už to není jen ‚držák‘, a to vede k úspěchu.

Je nažhavený a hladový na to, že se dostane do top 50 a posunuje svůj level směrem k pětistovkovým turnajům a tisícovkám. Spolupráce funguje super a k tomu má i výborné rodinné zázemí. Jsem za něj strašně rád.

Líbil se mi i Kuba Menšík, který hraje trochu blíž k lajně a snaží se o aktivní tenis, který jsem u něj ve druhé půlce roku postrádal. Před začátkem antukové sezony se zranil, ale zápasy s Chačanovem i Zverevem, který je dlouhodobě top 3, 4, zvládl v Madridu velmi dobře. Level tam je a cesta je správná, což ukázal i zlepšeným forhendem.

Vysokou úroveň předvádí taky Tomáš Macháč, který je z kluků nejvšestrannější. V Monte Carlu sehrál výborný zápas se Sinnerem, hrál aktivně, sebral mu set jako první hráč od února. Tu madridskou Tomášovu porážku s Norriem bych neviděl jako průšvih. Jsem naopak rád za priority, jaké zmiňoval, že nechce hrát tolik ‚prize money‘ akcí, aby byl víc připravený. A klidně nějaký turnaj vynechá a radši potrénuje.

Asi nikoho nepřekvapilo, že v Madridu vládl Sinner. Hodně ho vzalo nepovedené semifinále s Djokovičem na Australian Open. Prohrál pak v Dauhá i s Kubou Menšíkem, kde bylo znát, že není psychicky úplně fit. Ale v Americe na betonu to zase nakopnul. Boris Becker dokonce řekl, že Sinner teď hraje svůj vůbec nejlepší tenis.

Uvidíme, jak odpoví Alcaraz, který má nepříjemné zranění šlach na ruce. To není výron nebo chřipka, chvilku to potrvá. Roland Garros bude sice bez Carlose, to je ale šance pro další hráče, včetně našich kluků.