Krčmář v transu, pak na ramenou legendy. Možná jsem první v historii, dumal

Anterselva (od našeho zpravodaje) - Nejlepší český individuální výsledek nejen na olympiádě, ale i v celé sezoně. Krčmář v 35 letech opět dokázal, jak je pro český biatlon důležitý. „A když vás pak na ramena zvedne Ondra Moravec, borec, který má tolik medailí, tak je to krásný pocit,“ ujišťoval „Bimbo“, jenž pod pěti kruhy skončil výše jen jednou - před osmi lety při stříbru v Pchjongčchangu.

Plné zvratů, emocí, nahoru, dolů, krásný závod. Asi jsem první sportovec v historii se čtyřkou na poslední položce, který skončil do šestky. (úsměv) Byl to divoký závod, ale já to čekal. Chtěl jsem založit ležkama, protože jsem věděl, že se dají v těchto podmínkách střílet čistě, tak jsem byl rád, že se to povedlo. Ta druhá ležka byla sice pomalejší, ale totálně pohlídána.

Vůbec, já nevěděl, jak ostatní stříleli. Jen, že Dale-Skjevdal dal nulu a odjížděl první. Nemyslím, že bych se z té položky podělal, ale podmínky byly fakt složitý. Někoho to sfouklo, někdo vyčkával s ranami, další odjížděli s dvěma třemi trestnými koly. Já to tam nasázel za 23 sekund a šel objet trestná kola.

Viděl jsem předtím rozestupy na loukách a říkal si, že to vyjde do patnáctky. A pak jsem při třetím kole koukl na tabuli, že jsou jen čtyři odjetí, ještě víc jsem přidal, abych se dostal do souboje o desítku, a ono to bylo ještě lepší.

Ale dneska to vůbec nevypadalo, že to zvládnu. Na louce na mě Rybís (sportovní ředitel Ondřej Rybář) řval: „Pojď, máš morál, zmáčkneš se, vydržíš.“ Já na něj kroutil hlavou, že dneska to tam fakt není a nevydržím. Ale pomohly mi trochu lyže ze sjezdu, docukl jsem se na ně. Nawrath trochu odjel, Botn nevypadal tak silně, tak jsem si ho nechal nahoru na rovinku a když jsem ho předjel, dostal jsem se do toho svého finišujícího transu a řekl si, že nemám co ztratit. A Nawrath úplně odešel, ani jsem nemusel finišovat. I když jsem se už smiřoval s osmým místem, že bude hezké, tak šesté je ještě hezčí.

Kdybych dal za jedna a byl patnáct sekund od medaile, štve mě to mnohem víc než šesté místo po čtyřce. Ta medaile byla sakra daleko. Viděli jste, že první osmička devítka je tak nabitá, že s výsledkem do desítky bych před závodem byl fakt spokojený. Ale dokázali jsme s týmem to šesté místo vykřesat, a to je pro nás obrovsky důležité.

Přitom jsem v noci od jedenácti nemohl spát. V půl druhé jsem vzbudil týmového doktora, ať mi dá půl prášku na spaní, a usnul jsem. Stejně jsem se probudil v půl osmé a už se jen převaloval. Pálily mě oči, tak jsem si říkal, že to bude krásný závod. Nevyspalý, teď patnáct kilometrů… Ale předtím jsem spal každý den devět hodin, držel si rytmus, jedna noc vás neovlivní. Četl jsem knížku o Nadalovi, kde říkal, že když spal na finále tři hodiny, tak adrenalin vás tak pohltí, že únava přijde až potom. A teď už je mi to jedno.

Je to možné. Občas nemůžete usnout kvůli myšlenkám, ale já žádné neměl. Jen jsem ležel a říkal jsem si, že jsem tak odpočatý, že bych si šel klidně zaběhat.

Krásné, krásné… Tohle si opravdu užívám. Závod je fajn, ale když vidíte, že pohltíte okolí… Nejsem zvyklý, že by mi psalo tolik lidí před závody i během nich. Podpora byla velká od rodiny i na sítích. Proto ten sport děláme, abychom si to užili s lidmi kolem a sdíleli s nimi radost. To je pak k nezaplacení.

Když přemýšlím, co bych chtěl dělat, tak chci pomoct českému biatlonu, který mi dal hodně. A přemýšlím, jestli bych mu pomohl jako závodník, nebo v jiné roli. Tohle zvažuju. Možná, kdybych byl větší sobec, dosáhl bych na víc kvalitních výsledků. Ale neměnil bych.