Laktát cítil až v krku, nemohl na nohy. Krčmář ale vydržel bolest nejdéle

Anterselva (od našeho zpravodaje) – Na osmý pokus se tak český biatlon dočkal na olympijských hrách umístění v elitní desítce, výše skončila štafeta jen v Salt Lake City 2002.

Ale porazil mě na čtvrtém úseku (Američan) Campbell Wright, to ve mně trošku hlodá… Upřímně, střelba vestoje ode mě nebyla úplně ideální. Moc jsem vnímal prostředí kolem sebe, jak se závod vyvíjí, nedokázal jsem se zavřít do své ulity, abych se koncentroval jen na sebe. Z toho pramenily ty dvě chyby, které mě trošičku mrzí. Ale šestým místem jsme splnili náš cíl, v téhle konkurenci je to kvalitní výsledek.

Vůbec jsem nevěděl, co čekat, protože jsem s nimi nikdy moc nefinišoval. Ale věděl jsem, že Hartweg je v posledních kolech silný, tak to nemůžu nechat do cílové rovinky. Inveniuse jsem si testoval na kopci u louky, kde nastupoval, ale viděl jsem, že to dokážu zachytit i s rezervou. On finiš začal, pak zvolnil a já pokračoval, už jen záleželo, kdo déle vydrží tu finišující bolest. Nebyl to o sprintu na dvacet metrů, ale minutu a půl jsme jeli totální šponu, já to vydržel déle. V cíli jsem to dlouho rozdýchával, nemohl jsem se postavit na nohy, laktát jsem měl až v krku. To samé říkali po finiši i ostatní kluci.

Vážíme si ho, pátá, šestá příčka jsou umístění, kam míříme. Viděli jste, že Finové jeli do třetího úseku o medaili, pak spadli za nás, vysoko jeli Slovinci, Švýcaři… Ale ty první čtyři týmy byly jinde, o nich se bavit nemusíme.

Já se bavil s Giacomelem už před startem a oni totálně promazali, což bylo vidět. Braunhofer dobíjel jen dvě rány a předával s obrovskou ztrátou. Řekl bych, že patří částečně k nám. Dokážou jet i s čelem, ale když se nám to sejde, dokážeme je porazit. U Francouzů, Norů, Švédů a Němců můžeme čekat na jejich chyby.

Máme teď dva dny volna. Ale bude to těžké, Norové a Francouzi jsou odskočeni, k nim dva Švédové, Giacomel, Wright. Dostat se do první desítky by byl skvělý výsledek, protože ta kvalita je obrovská.