Hlavní obsah

Jsem nejšťastnější člověk na světě, zářil český rodák po senzačním stříbru

Jan Škvor (Kangnung)Sport.cz

Stříbrná medaile se mu houpala na krku, úsměv měl od ucha k uchu. Dvaadvacetiletý útočník Dominik Kahun, česky dokonale mluvící rodák z Plané u Tachova, zářil nadšením. Logicky, vždyť německé hokejové reprezentaci pomohl k jejímu historicky nejlepšímu umístění na ZOH. A to přitom Němci sahali na hrách v Pchjongčchangu dokonce po zlatu, ještě 57 vteřin před koncem třetí třetiny vedli nad Olympijskými sportovci Ruska 3:2. Nakonec ale padli 3:4 v prodloužení.

Foto: Kim Kyung-hoon, Reuters

Dominik Kahun na archivním snímku v německém dresu při utkání se Švédy.

Článek
Fotogalerie

Nejste přeci jen trošku zklamaný, že nemáte zlato, když jste mu byli tak blízko?

Prvních deset minut po ruském vítězném gólu jsme byli smutní, někteří kluci si na ledě i poplakali. Jak nám po semifinále s Kanadou tekly slzy štěstí, tak teď smutku. Ale už je to za námi. Máme stříbro, které nám zůstane navždy. Je to tam! (zakřičí a ukazuje stříbrnou medaili).

Jaký je pocit, chodit s ní na krku?

Neuvěřitelné! Asi ji teď celý týden nesundám. (směje se)

Je těžká?

Strašně těžká. Vůbec nevím, jak ji mám nosit.

Neříkali jste si za stavu 3:2, že už výsledek udržíte, zvlášť když Rusové hráli po faulu Kalinina v oslabení?

Věřili jsme si, že to dáme. Pak jsme byli trochu překvapení, že Rusové odvolali Košečkina z branky, i když jsme měli přesilovku. Nejsmutnější bylo, že Yannic Seidenberg ztratil helmu a musel odjet na střídačku. Najednou hráli oni v pěti proti čtyřem, což rozhodlo. Ale to je jedno, je to za námi.

Když se ohlédnete za celým turnajem, jak náročná byla cesta k medaili?

Neskutečně těžká. Věděli jsme, že máme neuvěřitelně těžkou skupinu, ale naším cílem bylo potrápit Švédy a Finy a pak porazit Norsko, což jsme zvládli. Pak přišla překvapení, když jsme vyřadili Švédy a Kanaďany. Ukázali jsme, že umíme potrápit favority a hrát hokej, když je potřeba. I proto mi trochu tekly slzy. Když se zamyslím, co jsme pro medaili udělali... A ono to vyšlo. Jsem nejšťastnější člověk na světě.

Mohl by váš počin zvýšit v Německu zájem o hokej?

V Německu se prý teď dějí neskutečné věci! Uvidíme, až se vrátíme domů.

Komu se teď chystáte jako prvnímu zavolat?

Určitě rodičům, těm děkuji za všechno. Díky nim jsem tady, dělali pro to celý život úplně nejvíc. Je to jejich strašně velká zásluha.

Reklama

Související témata: