Článek
Česko jako sdruženářská velmoc s velkou mládežnickou základnou? Ale kdepak... Když se konají republikové závody juniorů, je to spíš smutná podívaná. „To se nás sejde maximálně osm. Možná míň, spíš šest," vypočítává Pažout, jenž krátce po svém letošním titulu letěl na svoji premiérovou olympiádu.
Věkový průměr českého týmu v Pchjongčchangu patří k nejnižším. Zkušeného třicetiletého Miroslava Dvořáka doplňují jednadvacetiletý Portyk, dvacetiletý Daněk a o další rok mladší Pažout.
Jak se v českých podmínkách daří vytěžit z minimální základny maximální úspěšnost v juniorech? „Základ je, že tu kluci jsou talentovaní, skupina pracuje delší dobu pohromadě a je pro ni i motivací, že se našli stejně staří kluci, kteří mezi sebou soupeří," vyjmenovává klíčové aspekty reprezentační trenér Vladimír Šmíd.
Přednost málem dostal fotbal
„Důležité bylo i to, že jsme vytrvalí, u kombinace zůstali a pořád nás baví," přidává Portyk. Sám překonával drobné krize, kdy zvažoval, že se vydá jiným směrem. „Hlavně v žácích, kdy se třeba nedařilo na můstku, tak jsem přemýšlel, že se dám na fotbal, ale tím si projde asi každý sportovec," mávne rukou. „Já žádnou krizi neměl, ještě jsem mladý," usmívá se jeho nástupce na juniorském trůnu Pažout.
Juniorské úspěchy zdaleka neznamenají vstupenku mezi dospělou elitu. I Portykovi dlouho trvalo, než ke kvalitním skokům přidal i rychlý běh a v posledním předolympijském závodu v Japonsku už byl (byť v o něco slabší konkurenci) čtvrtý - jednu desetinu od stupňů vítězů.
„Ten poslední krok mezi dospělé je těžký," přiznává. „Měl jsem velký problém, nejdřív jsem jezdil čtyřicátá, padesátá místa, až pak se to zlepšovalo," připomíná. Navíc mezi elitou jsou ještě patrnější rozdíly v podmínkách, ať už co se týče financí či zázemí, vždyť za tréninky na můstku musejí čeští závodníci vyrážet do zahraničí.
Díky nastupující generaci se ale může severská kombinace vrátit výsledkově i v podvědomí sportovních fanoušků tam, kde v minulosti bývala. „Když uděláme medaili, lidi to zase začnou sledovat," má jasno Portyk. V Pchjongčchangu to ještě bude zřejmě příliš troufalé přání, ale třeba za čtyři roky v Pekingu by současní mladíci mohli být na vrcholu sil.
