GLOSA: Slavia je na mrtvém bodě. V Lize mistrů dál jen přežívá

„Troufnu si říct, že jsme sahali po třech bodech,“ říkal po utkání stoper Štěpán Chaloupek.

Realita je ovšem jiná. A nabízí se jednoduchá otázka: Koho vlastně chtějí sešívaní porazit?

Nedokázali to proti Bodö/Glimt, s kterým vedli 2:0 a nepřišlo to ani proti Bilbau, které, při vší úctě, bylo vzhledem k několika faktorům více než hratelným soupeřem.

Podmínky měli přitom slávisté téměř ideální. Plný stadion, nad Prahou poletující sníh, na který Baskové nejsou zvyklí, a marodka, jež tentokrát hrála ve prospěch vršovického týmu.

To byly kulisy, v nichž se měly rozezvučet oslavy teprve druhé výhry Slavie v milionářské soutěži.

Místo toho přišel další odmítnutý dar. Je však pravdou, že nelze pravidelně porážet přední tým španělské La Ligy, ale v úterý večer to zkrátka přijít mohlo. A Slavia jen vybojovala remízu a zápas prošustrovala.

Pokud by někdo nevěděl, že sleduje nejprestižnější evropskou soutěž, snadno by si spletl utkání s nevýraznou ligovou bitvou o klidný střed tabulky.

Slovo „plácaná“ první poločas zcela vystihuje. Míč létal bez nápadu z jedné strany na druhou, bez tlaku, bez šancí.

Po změně stran se tempo lehce zvedlo a několik situací po gólu nebo minimálně kvalitním zakončení přímo volalo. Jenže právě tam přišlo ono pověstné odmítnutí výhry.

Když vám Jindřich Staněk předvede špičkový výkon, pochytá tři góly, chyby soupeře se sejdou s dávkou štěstí a protivník je hratelný, musíte vepředu něco proměnit.

Štěpán Chaloupek v 81. minutě? Dobíhal ve vápně nakopnutý míč a z bezprostřední blízkosti poslal balón, i za pomocí jemné teče, vysoko nad. Kritici namítnou, že to nebylo jednoduché zakončení. Mají pravdu. Jenže pokud chcete vyhrát, právě podobné situace musí končit v síti. Obzvlášť když se před utkáním mluví o tom, že tým „urve výhru za každou cenu“.

Za těchto okolností má létat jeden centr za druhým, a už vůbec nedává smysl, že na lavičce sedí Muhammed Cham. Hráč, který umí dát standardce kvalitu a jediným přesným míčem změnit ráz zápasu. Byť můžeme namítat, že rakouský ofenzivní klenot měl dostat šanci něco ukázat, tak hráč nikdy není víc než klub. Cham po zápase zveřejnil na svých sociálních sítích fotografii s vysmátým smajlíkem, čehož si slávisté ihned všimli.

Jde o zbytečné přilití oleje do ohně, ale pravdou je, že „vyhrát za každou cenu“ si člověk představuje trochu jinak. Slavia totálně rezignovala na fotbal, což dosvědčují právě hráči typu Chama či Lukáše Vorlického pouze mezi náhradníky.

A jedno je jisté: na lepší časy se Slavii v Lize mistrů rozhodně neblýská. Tři body za tři remízy jsou tvrdá realita, a to nejtěžší ji teprve čeká. Tottenham, Barcelona a k tomu nevyzpytatelný Pafos.

Postup už je spíš teoretická utopie. A výhra? Po Bilbau?

Spíše to vypadá na další čekání. Možná až zas někdy při další účasti mezi evropskou smetánkou.