Článek
„V polovině sezóny byly naše vyhlídky na pouhou účast špatné. Nezdálo se, že bychom se vůbec kvalifikovali. Bezprostředně jsme tedy zklamaní, ale s odstupem budeme hodnotit závod určitě pozitivně," přemítal Jaroslav Šindelář. „O jediné místo jsme nenaplnili plán, s nímž jsme do Pchjongčchangu odcestovali," posteskl si Jaroslav Kopřiva.
„Pilotuji čtyřku teprve třetí sezónu, což je hodně málo. Šlo o obrovskou zkušenost, která bude s odstupem asi super, ale nyní mě ta desetina děsně štve," netajil zklamání Dominik Dvořák, jenž v roli pilota absolvoval první olympijské hry.
„Je mrzuté, že se člověk honí za něčím celý rok, pak je těsně od naplnění snu, ale on se rozplyne kvůli tak nicotné ztrátě. Snad kdybychom měli rychlejší start," přehrával si Dvořák v hlavě průběh poslední jízdy, před níž držel devatenáctou, tedy předposlední postupovou pozici.
V první rozjížďce dokonce překvapila posádka jedenáctým nejrychlejším časem, což obdivně ocenili i členové německého týmu, který bral později zlato i stříbro. „V dalším průběhu soutěže jsme ale byli trošku zatavení, protože normálně při Světovém poháru je po tréninku den volno a závod absolvujeme během jediného dne. Ale tady jsme měli tři dny tréninků, pak jsme hned navazovali oficiálními tréninky a následně byl na programu závod rozložený do dvou dnů," popisoval Kopřiva.
„Potřeboval jsem si dráhu najet, takže jsme absolvovali všechny jízdy, co byly k dispozici," vysvětloval Dvořák. „Některé posádky mají náhradníky, a tak se v bobu protočí, zatímco my jedeme pořád ve stejném složení," připomínal brzdař Jakub Nosek. „Posádky, které měly dráhu v Pchjongčchangu dostatečně najetou, si v pátek dopřály odpočinek," připomínal Kopřiva.
„Na nás pak dolehla únava. Start v neděli nebyl tak dobrý, jak jsme chtěli. Každý den v závodním tempu je hodně cítit," připomínal Kopřiva, když česká posádka nakládala bob na přepravní dodávku, zatímco se za jejími zády dvacet nejlepších chystalo k finálové jízdě.
