Článek
„Když se ohlížím zpět, tak byl asi na každé akci moment, kdy si člověk řekl Bum, a je to v prdeli," přiznal s úsměvem pro Sport.cz Rakoncaj. Na prahu osmé dekády životní poutě a po zdravotních potížích hledá člen hvězdné horolezecké generace 80. a 90. let slova i vzpomínky pomaleji, jiskra v jeho očích ale září naplno dál. „Dělám, co jsem dělal. Pořád chodím do firmy, je to pro mě radost. A strašně rád zajdu na letiště a občas se s někým podívám do vzduchu. Výška je zkrátka mým osudem," říkal šibalsky.
Jak sám v úvodu knihy vypočítává, má za sebou Rakoncaj na kontě bezmála dvanáct tisíc výstupů na českých pískovcových věžích, desítky těžkých výstupů v Tatrách. V Himálaji, v Karakoramu, na Kavkaze, v Pamíru, v Alpách a Dolomitech, v Norsku, Peru, Argentině, Kanadě, na Aljašce zdolal dvaapadesát vrcholů. Osmkrát stál na vrcholu osmitisícovky a v Himálaji má na kontě čtyři prvovýstupy, které dodnes nikdo nezopakoval.
Rok 1983. Poprvé na vrcholu K2 po boku Itala Agostina da Polenzy (vpravo).
Kdy měl při svých dobrodružstvích největší kliku? „Možná v autě?" odpovídá se smíchem otázkou. „Při lezení s krizovou situací dopředu počítáte. A akcí na hraně bylo nepočítaně. Stačilo se podívat, jak se měnila skladba horolezeckého reprezentačního družstva. Spousta kamarádů v horách zůstala," dodává tiše.
Kromě Antarktidy lezl Josef Rakoncaj po horách na všech kontinentech. S Miroslavem "Lančem" Šmídem (+1993) na vrcholu Kilimandžára v roce 1990.
Rakoncaj se zapsal do historie světového horolezectví dvojím výstupem na K2 v letech 1983 a 1986. O nejvyšší vrchol planety Mt. Everest třikrát usiloval marně. Jak ale sám říká, neměnil by. „Výstup na K2 je výjimečný. A hora samotná pro mě představuje ideál. Ze všech stran komolý jehlan, odevšad vidíte špičatý kopec," říká rozhodně.
Etika je pryč
Současné dění v Himálaji a především na Everestu navíc sleduje se smutkem. „Výstupová trasa připomíná dálnici a na ní se v zásadě platí mýtné za využití fixované cesty od Šerpů. Není divu, že se tam dnes pohybují v podstatě turisté. Výletníci, kteří si zaplatí zprostředkovaný zážitek. Ze sportovního hlediska je to špatně. Pustí tam každého, kdo má zájem. Rád bych viděl, kolik lidí by na Everest lezlo, kdyby se podobné služby zrušily," přemítá.
Na velké momenty himálajského lezení, které vedle slavného Reinholda Messnera psal i sám Rakoncaj, tak už zůstává spíš jen nostalgická vzpomínka. „Především z nepálské strany Everestu lidé serou na etiku, je to příšerná degradace horolezectví. O všem vypovídá několik let starý konflikt mezi Šerpy a skutečnými horolezci, kteří jejich služby vůbec nepotřebovali. Při střetu tradice a komerce tam šlo o život, lezcům hrozilo ukamenování. To je šílené," zlobí se česká legenda.
Euforie po úspěšném sestupu umí být bezbřehá. Josef Rakoncaj (uprostřed) po zdolání Annapurny v roce 1988.
