Článek
Jak probíhal závod v Pekingu?
Provázely ho strašné organizační zmatky. V pátek jsme místo tří položek stříleli jen dvě. V sobotu to byl maratón. Mezi položkami jsme měli sotva dvacet minut, takže to byl spíš sprint mezi střelišti než trocha odpočinku. Tomu odpovídaly i moje nástřely 24 – 25 – 23. Ale do finále jsem šel jako čtvrtý. Na prvním závodě jsem s tím ani nepočítal.
Nakonec z toho bylo velmi solidní páté místo.
Finále se střílelo za sluníčka, ale v ohromném větru. Navíc na terče, které nejsou schválené pro takovou soutěž a seřízené nebyly ani vrhačky. Terče byly rychlejší, než mají být, a létaly dál, než pravidla dovolují. Výsledky všech byly hodně špatné, mých osmnáct bodů ve finále taky není nic moc. Na podmínky se nevymlouvám, ten neskutečný organizační zmatek poškodil všechny. Olympiádu jsem tu vyhrál v dešti, ale všechno klapalo.
S dvojnásobným olympijským vítězem Australanem Diamondem jste se nakonec rozstřeloval. Na kolik ran?
Rozhodla až osmá. Oba jsme zůstali bod od medaile, ale byl to další maratón navíc po stovce odstřílených ran. Rozstřel je o štěstí a to měl v osmé ráně Diamond. Nelituju, opravdu jsem spokojený. V Mariboru jsem před odletem do Pekingu vyhrál v krupobití, teď zase vítr, který bral terče. Pořád se učím.
Dlouho z Evropy nelétala letadla. Jaká se nakonec v Číně v brokovém trapu sešla konkurence?
Nebyli tu sice všichni, ale střílelo nás šest olympijských medailistů, několik mistrů světa a kontinentální šampióni. Konkurence byla velká.
Co vás teď čeká?
Po příletu domů si dám na chvíli od závodů pokoj. Budu trénovat a odpočívat. Už 11. května mě čeká další závod Světového poháru v anglickém Dorsetu. Letos všechno směřuju k srpnovému světovému šampionátu v Mnichově, kde se bude poprvé bojovat o účastnická místa pro olympijský Londýn, a to mne zajímá. Všechno ostatní beru jako přípravu.
