Hlavní obsah

Píchnutí v noze mě vyděsilo, přiznala Sáblíková. Koncem týdne už chce ale znovu na led

Karel FeltPrávo

Po téměř dvoudenním cestování přistála v úterý odpoledne rychlobruslařka Martina Sáblíková v Praze. S úsměvem na rtech hovořila o svém zranění třísla levé nohy ze sobotní patnáctistovky v rámci Světového poháru v Salt Lake City. Už se cítí dobře a koncem týdne se chystá na led.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Rychlobruslařka Martina Sáblíková na pražském letišti Václava Havla po návratu ze Salt Lake City.

Článek
Fotogalerie

Jak se cítíte po téměř dvou dnech na cestě ze Salt Lake City?

Cítím se celkem dobře. V letadle jsem měla pohodlí, mohla jsem ležet, takže to je i s poraněným tříslem levé nohy lepší.

Zkoušela jste nějaký, řekněme sportovní, pohyb, třeba klus?

Kdepak, to mi zakázali. Chtěla jsem trénovat už v neděli, ale oni mi dokonce sbalili na pokoji rotoped, abych nemohla ani na něj. Ve středu už ho zkusím. Jsem tři dny bez tréninku a mám z toho divný pocit, když jenom sedím nebo ležím. Mám trochu pocit, že mi něco utíká, ale uvědomuji si, že kdybych trénovala, mohla bych zranění zhoršit.

Říkáte to velmi optimisticky. Věříte, že se už vrátíte k tréninku?

Doufám, že ano. První den po sobotní patnáctce, kde se mi zranění stalo, jsem nemohla sejít ze schodů, teď už to zvládnu.

Když vás v noze píchlo, vystrašilo vás to?

Přiznám se, že ano. V prvním okamžiku jsem si vzpomněla na problémy se zády, které mě provázely prakticky celou sezónu. Hned jsem to zabalila, protože jsem se bála, abych tím, že pojedu dál, situaci ještě nezhoršila. Bylo to dobré rozhodnutí. Problémy se stehenním svalem už jsem měla v minulosti, tohle je něco jiného, naštěstí ne tak vážného. Oddechla jsem si, když v neděli už bolest a problémy odeznívaly. V pondělí to bylo ještě lepší.

Jaký to je pocit, když o vás pečuje lékař Eric Heiden, pětinásobný olympijský vítěz v rychlobruslení?

My se známe už pár let. Před třemi roky jsem měla v Salt Lake City kolizi s rychlobruslařkou z USA. Patnáctka na tomhle oválu je pro mne nějaká prokletá... Už tenkrát mi pomáhal. Když mě viděl v sobotu, hned se mi věnoval, podíval se na nohu a vzal mne na magnetickou rezonanci.

Čeká vás ještě další lékařské vyšetření?

Trenér Petr Novák posílal výsledky magnetické rezonance z USA doktoru Krejčímu, který je zkušeným sportovním lékařem. Nenašel prý s dalšími experty nic vážného. Může tam být prý milimetrová prasklinka, proto budeme s namáháním obezřetní.

Zdravotní problémy v úvodu sezóny jsou u vás docela běžné, ať to jsou virózy, svaly, záda... Konce ale jsou úspěšné, nebojíte se, že by zraněné tříslo ovlivnilo přípravu nebo dokonce samotnou olympiádu v Soči?

Zranění ke sportu patří. Věřím, že se už nic nestane a sezóna skončí dobře, jako ty předchozí.

Říkala jste, že ve středu zkusíte trenažer a rotoped. Na led si asi počkáte...

Když bude všechno v pořádku, tak bych měla začít s tréninkem na ledě koncem týdne v Berlíně.

Na přelomu listopadu a prosince vás čeká další závod Světového poháru v Astaně, kde se pojede vaše nejlepší distance na pět kilometrů. Umíte si představit, že byste ji nejela vůbec nebo třeba pomaleji?

Nad tím vůbec nepřemýšlím. Věřím, že ji pojedu naplno. Kdyby bylo zle, musela bych na levé noze stát a alespoň trochu se jí odrážet. Tohle ale neřeším, jsem pozitivní. Všechno se ukáže po prvním kontaktu s ledem.

Máte za sebou dva závody Světového poháru. Jak jsou na tom vaše soupeřky v olympijské sezóně?

Dobře, bude to těžké. Na patnáctistovce šly nahoru Američanky, hodně závodnic si udělalo v zámoří osobní rekordy. Včetně Karolíny Erbanové. Na trojce nic nového, nizozemské závodnice a Němky. Mezi nimi stojí nejvýš Claudia Pechsteinová. V jednačtyřiceti letech. Smekám před ní. Loni mě na trojce dvakrát porazila. Uvidíme, to nejdůležitější se ukáže v Soči. Věřím, že na tom budu dobře. Nebýt toho zranění, mohu být se začátkem sezóny vcelku spokojená. Byl tam drobný problém, kdy jsem se nemohla srovnat do rovinky, ale to je otázka techniky, to za tři měsíce srovnáme (úsměv).

Reklama