Článek
Jak moc mrzí, že vám parkur pokazil závod rozjetý na zlato?
Štve to samozřejmě hodně.
Kvůli tomu, jakého koně jste si vylosoval, nebo proto, že jste udělal chybu?
Nebylo by fér, kdybych svaloval vinu na koně. Udělal jsem několik drobných chyb, které vedly k výsledku. Pravdou ale je, že kůň nebyl dobrý.
Trenér Kučera mluvil o tom, že postrádáte zkušenosti. Možná by vás na parkuru kalvárie nepotkala, kdybyste toho měl odježděno víc...
Kdybych byl o pár let starší, zareagoval bych v krizové chvíli, kdy jsem vjel na parkur, asi správně. Jel jsem bez biče a s malou ostruhou, protože na opracování kůň reagoval na povely poměrně dobře, i když už tam se problémy vyskytly. Sedlo klouzalo, takže jsem musel sesedat a dotahovat ho. Byl to detail, ale narušil přípravu.
Co se vůbec stalo na parkuru?
Kůň najednou nechtěl dopředu a malou ostruhou jsem ho nemohl pobídnout. A nabvíc jsem neměl ani bičík, abych ho seknul, on se zdravě naštval a šel přes skoky. Možná by to ale nepomohlo, protože někteří soupeři neuspěli ani s bičem.
Kůň prý není vaší silnou stránkou...
V poslední době jsem se hodně zlepšil.
Takže byste si to s ním zkusil znovu?
Klidně. Nebo bych chtěl vidět v jeho sedle někoho zkušenějšího, abych poznal, zda si s koněm poradí.
S jakými pocity jste nastupoval do závěrečného běhu?
Byl jsem zklamaný, protože jsem si věřil ve zlatou medaili a cítil se hodně dobře... Vždyť v lepší formě jsem ještě nebyl! Snažil jsem se rychle zapomenout, abych si první olympijský závod ještě užil, protože publikum bylo skvělé.
Pociťujete velkou lítost?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to není líto. Nikoli kvůli mně, ale i lidem, jimž jsem slíbil, že v Pekingu vyhraji. Vím ale, kde se stala chyba i jak jí předejít, abych byl v příštích závodech lepší.
Takže máte velkou motivaci pro Londýn...
To určitě, jsem trpělivý člověk. Jel jsem sice do Pekingu s tím, že získám zlatou olympijskou medaili a měl jsem na ni našlápnuto slušně. Když u pětiboje vydržím a kvalifikuji se do Londýna, mají soupeři na co těšit!
