PSALO SE PŘED LETY: Jak český mistr nestačil na Dortmund a atleti měli medailové žně v Göteborgu

Na stadionu Dynama Praha ve Vršovicích vybojovalo ve středu naše mistrovské fotbalové mužstvo Dukla Praha první čtvrtfinálové utkání Poháru mistrů evropských zemí v kopané se západoněmeckým celkem Borussií Dortmund. Téměř 40 000 diváků, mezi nimiž bylo i několik tisíc západoněmeckých turistů, vidělo překvapující čtyřbrankovou porážku Dukly, která tak prakticky již ztratila naději na postup do semifinále. Těžko lze totiž předpokládat, že by západoněmecké mužstvo na vlastním hřišti ztratilo v Praze získaný náskok. Středeční utkání začalo pro Duklu nešťastně. Již ve čtvrté minutě se zranil její kapitán Novák. Po několika minutách se sice vrátil, ale po marných pokusech zasáhnout úspěšně do hry definitivně opustil hřiště. V dalším průběhu se odstoupení Nováka projevilo nejen v tom, že Dukla musela bojovat o 10 hráčích, ale v nemalé míře ovlivnilo výkon celého mužstva.

Dukla zahájila střetnutí náporem. Nepolevila ani tehdy, kdy Novák byl již zraněn. V 6. minutě se útočníkům Dukly naskytla velká příležitost k dosažení vedoucí branky, ale zadáci Borussie odvrátili nejméně čtyři střely z bezprostřední blízkosti. O tři minuty později měla Dukla znovu možnost získat vedení, ale Nedorost v bezprostřední blízkosti branky míč minul. Hosté v této části zápasu soustředili velkou pozornost na obranu, důsledně kryli útočníky Dukly a podnikali ojedinělé útoky. Ty však byly nebezpečné. Naproti tomu útočná řada Dukly z převahy v poli vytěžila hodně málo, nikdo se neodhodlal ke tvrdé střele na branku Borussie. Ve 30. minutě dosáhli hosté první branky. Jejich střední útočník Brungs napřed nastřelil tyč, a když Kouba s Čadkem zaváhali, stačil ještě odražený míč vrátit do sítě.

Ve druhém poločase v 10. minutě zvýšil Konietzka na 2:0, když předtím Pluskal špatně přihrál a Kouba nevhodně vyběhl. V 18. minutě měla Dukla největší příležitost dosáhnout úspěchu. Vacenovský však z několika metrů přestřelil prázdnou branku Borussie. Od této chvíle hosté získávali postupně převahu a jejich útočná řada předváděla dobrou kopanou. Ve 25. minutě srazil Čadek procházejícího Konietzku a z nařízeného pokutového kopu zvýšil Wosab na 3:0. Autorem poslední branky byl minutu před koncem zápasu opět Wosab.

Sestavy mužstev:

Dukla: Kouba – Šafránek, Čadek, Novák – Pluskal, Geleta – Štibrányi, Vacenovský, Masopust, Nedorost, Jelínek.

Borussia: Tilkowski – Burgsmüler, Geisler, Redder – Kurrat, Sturm – Wosab, Schmidt, Brungs, Konietzka, Emmerich.

Rozhodčím zápasu byl Ital Rigato.

Patnácté halové mistrovství v atletice ve švédském Göteborgu přineslo čs. reprezentaci další vynikající úspěch. Obsadila první místo v medailovém žebříčku zemí a nechala za sebou i výpravy Sovětského svazu a NSR. Znovu se ukázala síla naší ženské atletiky, která přispěla na medailové konto šesti drahými kovy. Pozadu však nezůstali ani muži. Prosadili se na stupně vítězů čtyřikrát a zvláště titul Tesáčka ve finále na 3000 m a bronz Hudce na 60 m překážek se nečekaly. Nasbírali jsme také úctyhodný počet bodů za prvních šest míst – 72. Přičinili se o ně i Hanáček v dálce, Moravčíková na půlce, ve vrhu koulí Machura s Kubešem, Murková ve sprintu a trojskokan Čado.

Zlato vezou u běžeckých soutěží Kratochvílová, Kocembová, Matějkovičová a Tesáček. Fibingerová mistryní posedmé. Nejcennější kov i Leitnerovi v dálce. Mařinec a Murková druzí v Evropě. Na bronzovém stupínku vytrvalkyně Kleinová a překážkář Hudec. Vigneron o tyči 585 cm. Do čela evropských tabulek sovětský trojskokan Jemec. Tři nové nejlepší čs. výkony.

První den šampionátu ještě pořádně nezačal a na kontě naší výpravy se třpytily už dvě medaile. Helenu Fibingerovou sedmé zlato z ME v nepříliš kvalitním vrhačském kruhu stálo dost psychických sil. Po třech pokusech to vypadalo jen na bronz. Pak však vyrukovala s maximální koncentrací i se všemi nastřádanými zkušenostmi a očekávaný triumf se dostavil. Čekalo se, že svede souboj o prvenství s Abašidzeovou ze SSSR (na tu zbylo jen čtvrté místo), ale ve skutečnosti jí šlapaly nejvíce na paty Loschová z NSR a Kriegerová z NDR.

Jarmila Kratochvílová stoprocentně splnila roli favoritky číslo jedna na dvoustovce. Hned po startu „chytla“ správný rytmus. Porazila Francouzku Cazierovou i Antonovovou ze SSSR rozdílem víc než třídy a určitě si ještě nechala nějakou rezervu. Olympijskou sezónu zahájila tak, že si lépe ani nemohla přát.

Milena Matějkovičová vyrazila po startovním výstřelu jako blesk, se snahou odpoutat se od svých soupeřek. Rumunka Melinteová, kterou už letos porazila, se však nedala a udržela s ní krok. Ve finiši se však projevily čtvrtkařské kvality naší novopečené halové mistryně Evropy. Matějkovičová dosáhla po sedmém místě na MS svého životního úspěchu. Jedním bodem přispěla do klasifikace zemí i Moravčíková, jež po slibném začátku ostré tempo nevydržela.

Triumfy běžkyň Kratochvílové a Matějkovičové potom dovršila na čtvrtce Kocembová. Byla perfektně připravena a se svými soupeřkami si doslova pohrála, jak chtěla. Los jí přisoudil výhodnou první dráhu a po úvodním okruhu smazala handicapy. Druhou dvoustovku už absolvovala v nádherném sólu.

Pořadí zemí podle hodnoty medailí:

1. ČSSR 6 zlatých – 2 stříbrné – 2 bronzové

2. SSSR 4 – 2 – 3

3. NSR 4 – 2 – 2

4. Británie 2 – 1 –1

5. Polsko 2 – 0 – 1

6. Itálie 1 – 4 – 3

7. Francie 1 – 4 – 1

8. Švýcarsko 1 – 3 – 1

9. Rumunsko 1 – 1 – 1

10. Bulharsko 0 – 1 – 2

XVII. zimní olympijské hry v Lillehammeru nastavily českému sportu neúprosné zrcadlo. Z prvního olympijského vystoupení po rozdělení federace se výprava ČR vrací bez jidené medaile. Nejlepším umístěním jsou dvě pátá místa, o něž se zasloužili hokejisté a družstvo v severské kombinaci. S podobnou bilancí se sportovci bývalého Československa vraceli naposledy ze ZOH 1956 v Cortině d’Ampezzo.

V čem tkví příčiny poněkud nečekaného olympijského krachu ČR? Na vině je podle mého špatné vyladění formy a k nezdaru přispěly i neshody mezi trenéry a svěřenci. Byly natolik hluboké a hlasité, že pronikly až na veřejnost. Není se tedy ani co divit, že sportovcům scházela tolik nutná pohoda. Achillovou patou našeho sportu jsou zřejmě žabomyší války funkcionářů, mnohdy neschopných zabezpečit prostředky pro rozvoj svého odvětví, a z takového podhoubí mohou jen výjimečně vyrůst sportovci světového formátu. Pro úspěch je potřeba hlava, svaly i srdce. V případě českých sportovců v Lillehammeru toto spojení nefungovalo. Nezbývá než přiznat, že ČR nestačí už ani na země druhého sportovního sledu. Do budoucna asi nezbude než sázet na individuality, které se – třeba i tréninkem v zahraničí – přizpůsobí světovému trendu.

Norové uspořádali hry, podpořené obrovským diváckým zájmem, s jasnou hlavní myšlenkou, že základem sportu je soutěživost a umění vítězit i prohrávat. To první českým sportovcům v Lillehammeru moc nešlo, s tím druhým se jen těžko vyrovnávali. Soupeři zkrátka byli lepší. Dokázali totiž zúročit nejen své umění, ale i souhru všech lidí kolem sportu.