JEDEN TÝM: Ze seznámení v baru ke dvěma dětem. Jsem sehraný tým, říkají manželé Krejčíkovi

„Úplně si to nedovedu představit, protože bych se ráda v životě věnovala i něčemu jinému než jen hokeji,“ směje se Alžběta Krejčík s tím, že starší, pětiletý syn už ale hokej hraje. „Radikálně se nám tak zmenšil volný čas, už teď má tréninky třikrát-čtyřikrát týdně. A já si často říkám, co budu dělat, až začne i ten mladší.“

Sportovní prostředí ale Alžběta miluje a vzdávat se ho nechce. „Mám s Kubovým bývalým spoluhráčem sportovní agenturu a ráda bych u toho sportu zůstala i po Kubově kariéře, ale to samozřejmě bude záležet i na něm.“ Čtyřiatřicetiletý hokejový obránce však zatím konec aktivní kariéry neplánuje. „Samozřejmě ale vím, že jak člověk stárne, tak se nějakým způsobem blíží konec,“ přemítá Jakub Krejčík.

Rodák z Prahy začínal s hokejem na Slavii, velkou část kariéry však spojil s jejím odvěkým rivalem – Spartou, za kterou nastupuje dodnes. „Když jsem se vracel ze zahraničí, tak návrat do Slavie nebyl na stole, protože nehrají extraligu. Což je podle mě škoda, protože by to byly skvělé zápasy a chybí mi to,“ popisuje Krejčík, který na Spartě patří ke klíčovým obráncům i hvězdám celé extraligy. A nyní bojuje o postup do extraligového semifinále a po 19 letech by chtěl Pražany dovést k vysněnému titulu.

Má za sebou ale i štace v zahraničí – netradiční v Chorvatsku, ve Švédsku, ve Finsku nebo běloruském Minsku, odkud „utekl“ kvůli ruské invazi na Ukrajinu. „Nechal jsem tam měsíční výplatu a rozvázal kontrakt, abych se mohl vrátit za rodinou do Česka,“ vysvětluje Jakub Krejčík, který ale nikdy neokusil led v NHL. „Bylo nějaké oťukávání, ale nikdy to nedopadlo. Ta myšlenka tam asi furt je, ale bohužel léta už nezastavím, takže už to jako hráč asi nevyjde.“

Největšího úspěchu nedosáhl čtyřiatřicetiletý hokejista na klubové scéně, ale v národním dresu. S reprezentací slavil domácí titul mistra světa z roku 2024. „Skoro denně si na to vzpomenu, vím, že se to taky už nikdy nemusí zopakovat,“ vzpomíná obránce. Mistrovský titul s ním slavila i žena Alžběta a už také oba synové. „Já jsem to prožívala strašně intenzivně. Vždycky se hrozně bojím, když vidím manžela na ledě, ale ne proto, aby se nezranil nebo podobně, ale aby něco nezkonil,“ směje se Alžběta Krejčík.

Oba synové jsou nadšenými fanoušky svého tatínka, a hlavně starší Oliver vyrůstal v hokejové bublině. „Ještě než začal chodit do školky, tak měl představu, že všichni tatínci hrají hokej. Pamatuji si, jak jsme jednou stáli v kavárně a před námi byl sportovně oblečený pán a syn se ho ptá: Za co hraješ? Takže to bylo takové roztomilé, ale teď už pochopil, že to tak není,“ vypráví s úsměvem maminka pětiletého chlapečka.

Po boku úspěšného hokejisty už je obchodní konzultantka ve farmacii dlouhých patnáct let. Při prvním setkání ji to ale vůbec nenapadlo. „Poznali jsme se v baru, takže to bylo takové neformální první setkání. A tenkrát jsem si vůbec nedovedla představit, že spolu zůstaneme, budeme mít děti a prožijeme takový nevšední hokejový život,“ rozplývá se Alžběta Krejčík.