PŘÍKLEP: Horkého křesla v extralize se nebojím, míní Augusta

Tři roky strávené u reprezentace, dva bronzy a jedno stříbro z mistrovsví světa. To je bilance, se kterou Augusta opouští národní tým. „Vůbec jsem neřešil, jestli uspějeme nebo ne. Jako hráči, tak i trenéři se chtějí posouvat, takže jsem nechtěl zůstávat na jednom místě,“ komentuje svůj odchod od mládežnické reprezentace Augusta. „Trošku mi chybí ta každodenní práce, která je v klubu. Chci nachroupat další zkušenosti.“

Cesta z posledního šampionátu ze zámoří byla ale pro evropskou část národního týmu velmi složitá. „Začalo to už před finále, kdy jsme se dozvěděli, že nám zruší let. A pak se zase zavřelo letiště v Praze. Naštěstí jsme nemuseli trávit čas někde na letišti, ale byli jsme v hotelu,“ vypráví kouč stříbrné dvacítky.

Kvůli počasí si trenéři a hráči prodloužili pobyt v USA o dva dny. „Dneska jsem se poprvé vyspal, ten jet lag je čím dál tím těžší,“ říká s nadsázkou Augusta. Po náročném cestování a pár dnech odpočinku se ale šestapadesátiletý kouč opět vrátil k tvrdé práci. Připravuje se na předání týmu svému nástupci, jehož jméno zatím však není jasné. „Většina z mého realizačního týmu chce pokračovat, takže věřím, že tam bude nějaká návaznost,“ doufá Augusta.

Augusta dokázala opět dovést české mladíky k medaili. Výběr dvacítek působil na turnaji velmi sebevědomě, což přiznává i kouč. „Bylo složité to mužstvo připravit i na slabší soupeře, protože se nemůžeme poplácávat po ramenou, že jsme zdolali silné celky, ale my jsme museli porazit i Dánsko nebo Lotyšsko,“ vysvětluje Augusta, který osvětloval i ráznou domluvu před čtvrtfinále, která se dostala do médií. „Neřešil jsem, jestli jsou na tréninku novináři. Když něco cítím, tak to řeknu. A prostě jsem byl s koncentrací hráčů nespokojený.“

Koncentrace ostatně byla pro Augustu klíčovou částí tréninku. „Chtěl jsem, aby hráči přistupovali k zápasům sebevědomě, ale pokorně. Uvědomoval jsem si totiž jeho obrovskou sílu a potenciál,“ popisuje šestapadesátiletý kouč.

Augusta byl symbolem dvacítky, která dokáže porazit Kanadu v play off. Pod jeho vedením se to povedlo třikrát. „Obrovský kredit jde za hráči, kteří to odehráli výborně. Mě se hrozně líbilo, že i když se to nevyvíjelo úplně nejlíp, tak tým nesvěsil hlavu a kluci si za tím extrémně šli,“ těší kouče. Semifinále přineslo infarktový závěr, ve kterém Kanaďani selhali dvěma fauly. „Byli tam vidět extrémní emoce v každou chvíli. A jejich chyby podle mě souvisí s tou frustrací, když se jim nedaří.“

Ve finále pak už Čechům chyběly síly. „Hlavně šlo o ty emoční zážitky, spontánní radost. A taky Švédové hráli před námi a mohli jít spát dřív. Když jsem se ptal kluků, tak někteří spali dvě až tři hodiny. Ale i přesto byli skvěle připravení na finále, ale moje zkušenost z těch tří let je, že když jsme porazili Kanadu, tak další zápas jsme prohráli,“ vypráví Augusta.

O budoucnosti Patrika Augusty je už delší dobu jasno. „U dvacítky mám smlouvu do 30. dubna a pak převezmu extraligový klub, a to je teď asi všechno, co můžu říct,“ odhaluje kouč. „V zákulisí se mluví o pražské Spartě,“ doplňuje redaktor Sport.cz Matěj Vybíral. Právě pražský celek je jedním z dlouhodobých favoritů na tuzemský titul. „Každé trenérské místo v extralize je horké křeslo. Je tam čtrnáct klubů a kdekoliv je to náročné,“ doplňuje Augusta.

Končit u národního týmu má po sezoně i trenér seniorského výběru Radim Rulík, nabízela by se teda možnost Augusty na střídačce A týmu. „Samozřejmě se o tom mluvilo, ale žádné naťukávání nebylo. Kdybych měl najednou trénovat Davida Pastrňáka a další, tak myslím, že na to ještě potřebuju nějaké zkušenosti nachroupat,“ myslí si úspěšný kouč. „Proto se i vracím do extraligy a možná za dva tři roky uvidíme. Nejde přeskakovat, musím jít krok po kroku,“ tvrdí Augusta.