PŘÍKLEP: Prsten budu nosit jen chvíli, pak ho schovám do trezoru, říká český vítěz Stanley Cupu

Bouřlivé oslavy si český brankář užil nejen na Floridě, ale hlavně pak v rodném městě. „Bylo v něm jen šampaňské. Já jsem tam chtěl čokoládové kuličky s mlíkem, ale nestihlo se to. Takže jen šampáňo,“ popisuje obsah legendárního poháru Vaněček. Do Havlíčkova Brodu se trofej vrátila po 19 letech, kdy se ze zisku radoval Josef Vašíček. „Tehdy jsem si na něj asi nesáhl. Ale mám doma ještě ve sklepě fotku, kdy s ním stojím,“ vzpomíná jeden z jednatřiceti českých vítězů NHL.

Sezónu, která se proměnila v životní úspěch, zahájil Vaněček v San Jose. „Bylo to velké trápení, i v té kabině. Pak mě vyměnili na Floridu a ta atmosféra byla někde úplně jinde,“ vysvětluje Vaněček skok do ambiciózního týmu, kde se mimo jiné potkal s Bradem Marchandem nebo Matthewem Tkachukem. „Je neskutečný, jak tihle kluci dokážou uvolnit tu atmosféru. Prostě přijdou a řeknou: kluci v klidu, je to jenom hokej,“ oceňuje.

Po zisku Stanley Cupu se tak logicky nabízela otázka setrvání v týmu. „Chtěl jsem zůstat, je to nejlepší tým a vlastně asi i místo pro život. Ale když jsme měli pohovory s manažerem, tak jsem věděl, že to nedopadne,“ vykládá gólman, jehož kroky povedou do Utahu.

Po klubovém úspěchu by Vaněček ale rád prorazil i v reprezentačním dresu, kde na premiérový start teprve čeká. O šanci na domácí (a nakonec zlaté) mistrovství světa ho připravilo zraněné tříslo, velkým lákadlem jsou pro devětadvacetiletého gólmana únorové olympijské hry. „Určitě je to motivace, protože olympiáda je to nejvíc na reprezentační scéně,“ připouští Vaněček.

O české brankoviště je ale velký boj, sám rodák z Havlíčkova Brodu to pozná v následující sezóně i na klubové úrovni, kdy vytvoří v Utahu gólmanský tandem s Karlem Vejmelkou. „Známe se dlouho, hráli jsme proti sobě od malička, teď jsme se potkali na srpnovém kempu reprezentace a prohodili pár slov, jak spolu budeme fungovat,“ přibližuje Vaněček, který by se rád stal novou jedničkou Utahu.