Nevím, co se stalo, zamýšlí se Šmicer nad výkonem Slavie

Začněme ale u Slavie, která odehrála s anglickým gigantem dva rozdílné poločasy. „Arsenal nás od začátku hodně přehrával. Souboje, které v lize většinou vyhráváme a nemáme s nimi problém, dopadaly teď jinak. Vlček strčil do Ezeho a ten zůstal stát, jako by se nic nestalo. Hrát na něj, když tě všichni vidí? Rychlost, klamání tělem? No do pytle. Je ale super, že v Lize mistrů vidíme naživo i takové fotbalisty. Všichni koukají jen na peníze, to je lákavé, ale i pro fanoušky nebo bývalé hráče je to lahůdka. Druhé půle jsem se však bál,“ přiznává Šmicer.

Jenže po změně stran sešívaní zapnuli, favorita zatlačili a pracovali na vymazání dvoubrankového manka.

„Nevím, co se stalo v kabině, ale byl to nakonec skvělý poločas. Kluci ožili a měli větší chuť. U Arsenalu jsem měl dojem, že to přišli jen dohrát a něco takového nečekali. Viděl jsem jinou Slavii. Takovou, která mohla dosáhnout na bod,“ líčí vicemistr Evropy z roku 1996.

Šmicer měl jedno přímé porovnání. V neděli byl totiž osobně na utkání Liverpoolu právě s Arsenalem (0:1). Jeho bývalý klub ho však nepřesvědčil.

„Čekal jsem, že je ve druhé půli zatlačí, ale poprvé v historii Premier League se stalo, že vůbec netrefili bránu. Navíc doma. Slavia to zvládla vícekrát, předvedla daleko lepší výkon než Liverpool a nemá se za co stydět. Takový pravý obránce Ben White ve druhé půli strašně hořel. Slavia dala gól a měla šance, Liverpool s útokem za 400 milionů euro nic. Musím nás pochválit, byť jsme se v mnoha ohledech narazili na realitu,“ zdůrazňuje.

Šmicera také vyzdvihuje některé individuality. Takový Emmanuel Ayaosi se mu hodně líbil: „Doufám, že střídal jen kvůli křeči a nebude to nic vážného. Vždyť on vydrží běhat celých 90 minut. A jak maká dozadu? Co odpracuje za zápas, to Messi nedá za celou sezonu. Je skvělý.“

Vítěz Ligy mistrů s Liverpoolem si ale také trochu rýpnul nejen do rozhodčího Tobiase Stielera. Nejde o možnou penaltu za strčení do Wiktora Nowaka: „Nechal bych to na sudích, ale je otázkou, jak by to bylo na druhé straně.“ Pozastavuje se obecně nad metrem, jaký arbitři v utkáních Pražanů volí.

„Nechci brečet, stává se nám to v Evropě poslední dobou často. Když je faul nebo aut 50 na 50, jde to soupeřům. Není to jen Arsenal, a neříkám to kvůli výsledku, ale řada důležitých rozhodnutí jde proti nám. Někdo zase říká, že v domácí soutěži je to opačně, prostě jsme v Evropě asi ti papírově slabší. Když mě na určitých místech pochválí Arsenal, je to více než Slavie. Ale říkám to trochu s ironií,“ usmívá se.

Každopádně výsledkem je, že sešívaní vyrovnali rekord v délce čekání na triumf v Lize mistrů. Série čítá už 23 zápasů a další šance na její ukončení přijde 25. listopadu doma s Villarrealem.

„Radši bych překonával pozitivní rekordy. Tohle se někam zapíše, ale nemá to žádnou hodnotu. Akorát budeme terče pro druhou stranu břehu a vyslechneme si posměšky. Na druhou stranu je hezké, že si něco najdou a dají si s tím práci, aby nás mohli provokovat. Teď se buď na čele osamostatníme, nebo sérii ukončíme. Radši bych zůstal na čísle 23, symbolicky Michael Jordan. Beru to ale jen jako statistiku, kterou nám bude připomínat jen druhá strana Prahy. Ze snu se určitě nebudím,“ vzkazuje Šmicer.

Kdo naopak na mezinárodní scéně září, jsou mladíci Slavie v UEFA Youth League. Porazili i Arsenal, po čtyřech kolech mají společně s Feyenoordem a Realem Madrid plný počet bodů a jistý postup do play off.

„Bylo vyprodáno, což je ukázka, že kluci na sebe upozorňují a za mě skvělé. Držím jim palce. Nejdůležitější je výchova a bude super, když v dalších letech vypadnou dva tři do áčka. Divil jsem se, proč jsou naši v dorostenecké lize dole v tabulce, ale oni už chodí spíš za béčko a céčko. Asi to není špatná filozofie, přechod do chlapů nám moc nejde,“ říká Šmicer.

A rázně dodává: „Já jsem v osmnácti hrál rok třetí ligu a nic se nestalo. Musíš být trpělivý a všechno si odmakat. Neměl jsem tlačenku, trenéři to ve mně viděli a v devatenácti mě nechali hrát. Byl jsem na hřišti drzý. V kabině ne, to by si mě srovnali! Když se neprosadíš v Česku, ven ani nechoď. Nemáš šanci, ve všem je daleko větší konkurence. A rodiče, co říkají, že tady se jejich dětem nevěří? Musíš si to odpracovat.“

Co ale Šmicera ve středu večer šokovalo, byl výsledek jeho bývalého klubu Lens. Francouzi zaznamenali rekordní porážku Ligy mistrů. Doma padli 1:9 s Comem.

„To byl teda týden,“ vydechne Šmicer. „Arsenal mi popravil dva kluby. A Lens? To je něco. Neumím si to představit. Přišel jsem ze Slavie, znal jsem výsledek a bál jsem si zápas pustit, co tam uvidím. Como hraje fakt dobře, Fabregas tam něco vybudoval a jejich výsledky nejsou žádné překvapení. Ale prohrát 1:9? Doma? To se jen tak nevidí. Liverpool padl na Fenerbahce, špatný týden. Naštěstí Dolní Chabry mi vyhrály se Zlíchovem. Snad potěší alespoň ve čtvrtek další české kluby, abychom zachránili padající koeficient. Zdá se mi, že tento rok bude špatný,“ dodává.