Fanoušci z gauče se ptají, proč ještě dělám biatlon, říká Charvátová

Negativní komentáře čítá často. „Většinou to jsou fanoušci, kteří jsou přestrojení za fanoušky. Z mého pohledu fandí z gauče a mají velkou potřebu něco komentovat, i když si ten sport nikdy nevyzkoušeli a rozhodně nevidí, co ten sportovec podstupuje a jak je těžké vlastně i tohle ustát a jak jsou jejich komentáře zraňující,“ říká otevřeně biatlonistka, která už se ale s nenávistnými reakcemi naučila žít.

Flintu držela poprvé až ve dvaceti letech, z běžeckého lyžování přešla na biatlon až v dospělosti. „Dostávám i otázky, proč ještě dělám biatlon nebo proč jsem nezůstala u běžeckého lyžování. Ale nemyslím si, že bych byla šťastnější, asi bych už ani aktivně nesportovala,“ přemítá Charvátová.

V biatlonovém světě si našla své pevné místo a rychle se vypracovala mezi stálice české reprezentace. Rychle se naučila střílet a s jejím rychlým během do ní byly vkládány velké naděje. „Dělala jsem rychlé pokroky, tak to vypadalo optimisticky. Ale když už si člověk myslel, že umí střílet po technické stránce, tak přišla psychika a nervozita a začala jsem kazit,“ vypráví o svých střeleckých problémech rodačka z Hradce Králové.

Střelecké trable se u Charvátové projevují zejména ve štafetových závodech. „Vždycky do toho dám maximum, abych to odjela alespoň jako moje individuální závody, ale bohužel toho nejsem schopná. Nedokázala jsem se s tou štafetou nikdy vyrovnat natolik, aby z toho byl dobrý výsledek,“ mrzí biatlonistku.

Poprvé do štafety naskočila jako náhradnice za nemocnou Jitku Landovou v sezoně 2015/2016. „Holky sezonu předtím vyhrály Křišťálový globus za štafetu a já do toho byla v podstatě vhozená. Čekaly se podobné výsledky a byl to na mě ohromný tlak, se kterým jsem se nebyla schopná vyrovnat. A následky si nesu dodnes,“ míní Charvátová, kterou reakce některých fanoušků mrzí.

„Já se omlouvám všem, kteří mi to mají za zlé, ale já jsem nikdy trenéry neprosila, abych mohla startovat ve štafetě. Kolikrát jsem se to dozvěděla až ze startovní listiny. A vždycky jsem se snažila zajet, co nejlépe, ale ve štafetě cítím velkou zodpovědnost za celý tým a tak nejsem schopná předvést to, co bych si přála,“ říká zkušená závodnice, která letos zaháji už třináctou biatlonovou sezonu.

Dvaatřicetiletá Charvátová patří k nejstarším aktivním závodnicím nejen v českém týmu, o motivaci ale nouzi nemá. „Biatlon mám pořád ráda a stále mě baví. Je pravda, že už v týmu nejsem nejmladší, ale zase mi ti mladší říkají mámo a jsou rádi, když se o ně postarám,“ směje se biatlonistka.

Charvátová v pořadu Ženské podání promluvila i o olympijských ambicích a senzačním bronzu z MS 2020, o složitém přechodu z běžeckého lyžování k biatlonu, zdravotních problémech spojených s inzulinovou rezistencí i práci v Evropské komisi sportovců.