Na jméno si teprve zvyká. Lidi v Česku nejsou příliš ochotní ke změnám, říká Choupenitch

Poprvé startovala pod pěti kruhy jako šestnáctiletá dívenka v Riu, po druhé olympijské zkušenosti na hrách v Tokiu se rozhodla pro změnu. „Měla jsem podepsanou takovou předsmlouvu, ale byl covid. A já si pak uvědomila, že to není cesta, kterou bych se chtěla vydat. Že si myslím, že bych měla pracovat víc sama na sobě,“ popisuje Choupenitch. „Zároveň jsem ale věděla, že potřebuju změnu a přešla jsem k Tomovi Rushtonovi.“

V mezinárodní skupině pod vedením kanadského trenéra našla štěstí. „Je to extrémní benefit, když člověk trénuje s lidmi, kteří jsou lepší než my, obklopuje se jimi, protože se od nich můžeme učit a jsou nám inspirací,“ míní česká plavkyně. „Našla jsem si ideálního trenéra, ideální skupinu a myslím, že jsem vyrostla nejenom jako plavec, ale i jako člověk.“

I když Choupenitch trénuje i v zahraničí, většinu času tráví v českých bazénech. „Je to tady náročné, co se týče podmínek. Zatím je to tak, že když máme tréninky, tak nám do těch pronajatých drah chodí veřejnost a nechce nás nechat trénovat,“ přibližuje čtyřnásobná mistryně Evropy. „V těhlech věcech je to tady furt trošku zastaralé. Je potřeba se učit, chtít něco změnit, a to mi přijde, že je tady kámen úrazu. Neumím si představit, že by někdo řekl třeba fotbalistům Slavie, že si s nimi vedle bude kopat veřejnost,“ dodává.

Čeští plavci nemají nějaké konkrétní plavecké středisko, které by bylo vyhrazeno pouze jim, a tak se běžně stává, že trénují i přes týden v různých bazénech i městech. „Ty nejlepší země mají svoje středisko, kam nikdo nemůže, nebo mají speciální bazén. Je to extrémní výhoda, protože mají celý den na to, aby si tam vměstnali ty dvě plavecké jednotky, které máme každý den,“ vykládá Choupenitch.

Navzdory všem potížím je ale ráda, že zůstala v Česku. „Chtěla jsem tu zůstat hlavně kvůli rodině. V životě mimo bazén jsem extrémně šťastná a nacházím věci, které mě baví a chci se jim věnovat. Ale pořád jsem samozřejmě hlavně sportovkyně a plavání je zatím stále můj život,“ vysvětluje trojnásobná olympionička.

Ačkoliv je plavání jejím denním chlebem, objevuje se pouze v bazénu. Z otevřené vody má Choupenitch strach. „Myslím, že na tom už se nic nezmění. Je pro mě těžké jít do vody, kde nevidím pod sebou tu černou čáru. Mám z toho obrovský respekt,“ uzavírá plavkyně.

V pořadu Ženské podání prozradila moderátorce Barboře Černoškové mimo jiné i to, jak se naučila pracovat se stravou, co jí dává spolupráce s mentálním koučem nebo jak se dívá na olympijské hry v Los Angeles v roce 2028.