Článek
O sezoně třiadvacetiletého Tomáše Berdycha se rozhodně nedá mluvit jako o podařené. Pouze jednou si zahrál finále, na grandslamech došel nejdál do osmifinále v Melbourne. Za největší úspšch se tak dalo brát semifinále z podniku Masters v Miami. Až na svém posledním turnaji na rychlém povrchu v Tokiu se po roce a půl dočkal svého v pořadí čtvrtého titulu.
Český tenista po US Open potvrdil vzrůstající formu. Nejdříve si zahrál čtvrtfinále v hale v Bangkoku a následně trimufoval v japonské metropoli. A že to bylo cenné vítězství. Poradit si musel se čtyřmi hráči první světové dvacítky: Robredem, Gonzalezem, Roddickem a Del Potrem. Berdych předvedl silnou psychiku, ale také úderovou jistotu, která mu v posledních měsících chyběla.
Že titul z Janponska nebyl dílem náhodu, se pokusí přesvědčit v Madridu. Ve španělské metropoli hrál čtyřikrát. Jen jednou přešel přes úvodní kolo - v roce 2006 vypadl ale až v semifinále. Loni ho zastavil David Nalbandian, který nakonec turnaj vyhrál a letos na něj může narazit znovu. Už ve 2. kole.
Nejprve si dnes musí poradit s Němcem Rainerem Schüttlerem. Berdych ví jak na to, před třemi lety svého soupeře na antuce ve Stuttgartu porazil.
O devět let starší Schüttler, bývalá světová pětka a finalista Australian Open z roku 2004, se v aktuálním žebříčku nachází 13 pozic pod českým tenistou. Ovšem letošní semifinále ve Wimbledonu zřejmě předčí největší Berdychův úspěch této sezony, kterým je titul z Tokia. Nicméně před nečekanou jízdou All England Clubem, kde nestačil až na Nadala, hrál maximálně ve druhém kole.
Až po nejslavnějším grandslamu začal více vyhrávat. V Pekingu si zahrál semifinále, třikrát o něj neúspěšně bojoval. Naposledy před týdnem v hale ve Stockholmu, kde přešel přes Guccioneho a Lapenttiho. Nestačil však na domácí turnajovou čtyřku Söderlinga.