Článek
Jaké to pro vás je být v Davis Cupu soupeřem českého týmu?
Velká zkušenost. Těším se moc, že si zahraju. Ta atmosféra je samozřejmě něco neskutečného a věřím, že si to užiju a Amerika vyhraje.
Jakub Menšík říkal, že je to trošku zvláštní, když na druhé straně budete vy. Jak to vnímáte?
Nějak jsme se o tom nebavili, ale všichni víme, jaké to je. Kluky z celého týmu znám velmi dobře. Už pár let spolu hrajeme na Tour. Každý chce vyhrát, ale po víkendu zase všichni budeme kamarádi a budeme si fandit.
Diváci ale na vaší straně nebudou.
Myslím si, že Češi mají asi jednu z nejlepších atmosfér v tenise. Očekáváme peklo a je jisté, že se bude fandit Čechům.
Jak se vám zamlouvá O2 arena?
Byl jsem tady jako malý kluk, když táta ještě hrával Davis Cup, ale to si moc nepamatuju. Ale byl jsem tu i na hokeji a na pár koncertech, takže vím, jaké to je.
Kdy jste se dozvěděl, že vás kapitán povolal do týmu?
V pátek odpoledne mi volali. Akorát jsem dotrénoval, chtěl jsem si balit do Kalifornie, kde jsem měl hrát challenger. Ze začátku jsem ale nevěděl, jestli to vezmu, nebo ne. Jestli se budu soustředit na svůj tenis, nebo jestli pojedu sem. Ale pak, když jsem si promluvil s tátou, tak jsem se rozhodl, že pojedu. Těšil jsem se moc.
Co vám na nominaci říkal táta?
Měl velkou radost. Rozhodli jsme se, že takovou příležitost nemusím jen tak zase dostat. Táta mi řekl, ať sem jedu a hraju. Myslím si, že je velmi pyšný.
Musel vás nějak lámat?
Nijak extra. Prostě jsme se bavili o tom, co dává smysl. Nevím, kolik šancí dostanu hrát za Ameriku, navíc proti Česku v Praze. Takže jsem řekl, že když debut, tak tohle je ideální.
Nemrzí vás někdy, že nemůžete být na české straně?
Mrzí, nemrzí… Narodil jsem se v Americe a cítím se jako Američan. Samozřejmě mám české rodiče a celou rodinu z Česka, ale je pro mě přirozenější hrát za USA.
Vysvětlíte proč? Vždycky jste říkal, že je to spíš pragmatické rozhodnutí, podpora USTA je daleko větší než by byla tady v Česku.
Podmínky pro nás, když jsem začal hrát ten tenis, byly lepší. Podepsal jsem s agenturou, která má hodně velký vliv na velké turnaje a volné karty, a myslím si, že i pro sponzory v tu dobu, kdy se jich nedostávalo, tak Amerika byla lepší. Nikdy jsem ale nic proti Česku neměl. Miluju sem jezdit, miluju tu kuchyni, mám tu prarodiče, vždycky se hodně těším. Kolikrát sem jedu i sám, pro mě je to jakoby domov. Ale hrát za Ameriku mi vždycky dávalo smysl. Bylo to přirozené tam vyrůstat.
Není to z hlediska Davis Cupu náročnější prosadit se do americké sestavy? Konkurence je výrazně větší.
Je velká. Nevím, kolikátý jsem teď Američan (15. - pozn.). Ale máme šest hráčů v top 20, takže je to velmi těžké. Ale i kdybych hrál za Česko, tak tu mám minimálně čtyři kluky, kteří jsou přede mnou. Nebylo by to pro mě až tak jiné.
Ale máte i český pas, ne?
Od covidu, abych mohl cestovat po Evropě, když byly nějaké problémy. Ale já mám Česko vážně rád.
Upřesníte to?
Tady se cítím velmi dobře, jezdím sem třikrát za rok. Vždycky, když jsme v Evropě, jedu do Prahy mezi turnaji a extraligu hraju za Spartu. Když se hraje hokej nebo fotbal, tak fandím taky Spartě. Samozřejmě, že když Štěpec s Berďou hrávali, fandil jsem taky jim. Teď to bude trošku jiné. Ale doufám, že to bude hezký víkend, dobré zápasy a snad Amerika vyhraje.
Na co se těšíte nejvíc, když se vracíte do Česka?
Na rodinu samozřejmě. Babičky moc nevídáme. Dřív jsme je viděli jenom dva měsíce za rok a teď už jsou trošku starší, takže rád jezdím za nimi. Mám tady i nějaké kamarády a myslím si, že v létě je Praha jedno z nejlepších měst na světě. I Vánoce jsme tu slavili, život mi tady přijde úplně jiný než na Floridě. Tam je příroda, máme tam pláž, tady je spousta lidí a je to pro mě taková zdravá změna.
Pamatujete si něco z tátovy kariéry?
Davis Cup moc ne, byl jsem hodně malý, ale když hrával turnaje, hlavně grandslamy a Wimbledon, ten si pamatuju nejvíc. Mě vždycky bavilo chodit na tenis, dívat se a být mezi nejlepšími tenisty, takže na to mám hodně dobré vzpomínky.
Má pořád tendenci vám radit v tenise, nebo už to nechává být?
Jo, on se věnuje mému tenisu hodně. Není na kurtu se mnou každý den, ale baví se s trenéry a určitě mi pomáhá. Vlastně kvůli němu hraju tenis a kvůli němu jsem se dostal, kam jsem se dostal, všechno díky němu. Myslím si, že je to super táta a super trenér.
Váš otec byl v singlu nejvýš na 42. místě. Je to pro vás motivace ho přeskočit?
Největší cíl je samozřejmě být lepší než on a vyhrát jeden titul v singlu na ATP, abych měl trošku nějaké slovo doma. Aby mě taky on začal trošku poslouchat (usmívá se). Tak cíl to je, ale že bych se na to nějak soustředil, to ne. Chci se zlepšovat jako hráč, jako člověk a uvidím, kam mě to dotáhne.
Jak teď vidíte svoji výkonnost, aktuálně jste 104. na světě?
Hraju nejlepší tenis v životě. Měl jsem hodně těsných zápasů s top hráči. Porazil jsem Medveděva před pár týdny a v pěti setech prohrál s Tiafoem, který pak postoupil do semifinále na US Open. Samozřejmě mám trošku v hlavě, že mi body padají, ale chci být hlavně v Austrálii v hlavní soutěži. Když budu takhle pokračovat, tak si myslím, že ty body obhájím a do stovky se rychle vrátím.
O vaší generaci se říkalo, že ji při přechodu z juniorů k dospělým hodně zabrzdil covid. Souhlasíte?
Myslím si, že jo. Nechci mluvit za nikoho jiného, ale byla to moje chyba, že jsem povolil trošku a byl jsem spokojený s tím, kde jsem v té době byl. Nikdo nečekal, jak dlouho se nebude hrát, jaké budou podmínky. Samozřejmě, covid mě stál hodně, ale uvědomil jsem si to a musel jsem trošku vyspět mentálně.
V Česku jste už hrál mistrovství světa do 14 let. Co si z něj pamatujete?
Když jste v tom věku, tak to až tak moc nevnímáte. Všichni jsme byli nadšení, že hrajeme za Ameriku. Je hezké vzpomínat na časy, kdy tam byli proti nám i Alcaraz nebo Rune a bylo nám 13 nebo 14 let. Je hezké, když se pak vidíme i na ATP okruhu a vzpomínáme na ty doby, kdy jsme byli malí a bojovali jsme proti sobě.
