Článek
Vyhrát dvanáct her po sobě je na této úrovni unikát. Jaký máte recept?
Ze začátku jsem byla nervózní, obě jsme byly zatuhlé, ale pak jsem se rozehrála. Bylo znát, že mi antuka sedí víc. Dokázala jsem se dostat do tlaku a pak jsem se i rozservírovala.
Dartová ale asi byla nepříjemnější soupeřka, než říká skóre setů. Je to tak?
Snažila se mi hrát hodně přes bekhend. Na forhend mi hrát nechtěla, ale když už jsem se k němu dostala, tak jsem se cítila dobře. Ona má určitě radši kratší výměny na jiných površích, tohle ale bylo o trpělivosti.
Proti dřívějším dnům se trochu ochladilo, nevadilo vám to?
Já už jsem vlastně trénovala venku, když hrozně foukalo, v týdnu ale bylo krásně kolem dvaceti stupňů. V týmu jsme ale věděli, že na hrací dny není nějaká skvělá předpověď. Zima mi ale nebyla, hrát se v tom dalo. Popasovat se s tím člověk musí.
Na Štvanici trénujete, jak jste si užívala tak důležitý soutěžní duel v domácím prostředí?
Hlavně jsem ráda, že to mám za sebou. Bylo tady hodně známých, rodina. Ulevilo se mi, že to šlo dobře a rychle.
Váš mentor a kouč Jiří Hřebec byl taky spokojený?
Ještě mě žene trénovat, protože jsem hrála jen krátce. Spolupracujeme spolu už dlouho, takže jsem ráda, že mě taky po nějaké době viděl v zápase, protože loni v O2 areně nebyl. Doma jsem dřív nehrála ráda, ale teď si to čím dál víc užívám.
Dřív na vás doléhala nervozita?
Celkově jsem cítila tlak, nebyla jsem na to zvyklá, ale myslím, že se to změnilo právě finálovým turnajem BJK Cupu loni v Praze.
