Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - „V top 5 mých nejlepších zápasů to určitě bude,“ usmíval se Kopřiva, který ve druhém kole půjde na talentovaného Španěla Landaluceho. „Zchladil jsem se v ledové lázni, ale pořád mi přijde, že mám tělesnou teplotu vyšší, než bych potřeboval. Možná tam skočím ještě jednou.“
Na kurtu Simonne Mathieuové nebylo Kopřivovi opravdu co závidět. Sluníčko pralo do antuky a diváci vehementně povzbuzovali domácího výtečníka, který věrný svému extravagantnímu stylu mnohokrát vytasil podání spodem.
„S tímhle jsem se nikdy nesetkal. Letos v Indian Wells to na mě Bublik zkusil asi dvakrát, ale teď… Počítal jsem s tím a snažil se na to dávat pozor. V prvním setu nic, ale ve druhém už to spustil. Vyšlo mu to poprvé, podruhé, potřetí. Vždycky jsem sice u míče byl, ale on je zahrává fakt neuvěřitelně. Klobouk dolů před tím, jaké má, pardon za ten výraz, koule. Používal to za těžkých stavů, i jako druhý servis. Pak hrál zase kopce, bylo to v takových vlnách. Paradoxně ho ale v pátém setu stálo podání spodem můj brejk na 5:3. Dal dvojchybu a nakopl mě tím,“ přikývl Kopřiva.
Teprve před rokem právě na Roland Garros vyhrál svůj premiérový zápas v hlavní soutěži. Od té doby ale udělal progres, jakého si všímal i expert Sport.cz Dušan Lojda.
„Má nového trenéra Lukáše Soukupa, který mi říkal, že Víťa perfektně maká a nebojí se sáhnout ani do technických věcí. V Mnichově porazil Darderiho, v Madridu Rubljova a proti těmto hráčům potřebujete lepší servis a forhend. Nebojí se změn, už to není jen ‚držák‘, a to vede k úspěchu. Je nažhavený a hladový na to, aby se dostal do top 50,“ psal ve svém komentáři Lojda. Kopřiva figuruje po úterním představení v live žebříčku na 62. místě.
Moutet není na okruhu mezi ostatními hráči příliš oblíbený. Občas se chová jako arogantní fracek, dokáže se soupeřům dostat do hlavy. „Nechci to říct blbě, ale hraje takový antitenis. Všichni ho známe, jaký je. Ale nepředvedl nic až tak extravagantního a skandálního, že by se hádal a něco zkoušel. Z tohohle pohledu to bylo super,“ pochvaloval si Kopřiva, kterého nerozptylovalo ani neustále prozpěvování publika Moutet, Moutet…
„Mě ta atmosféra strašně bavila, i já si celý zápas v hlavě zpíval Moutet, Moutet,“ usmíval se vítěz. „Vlastně mi to pomáhalo se uvolnit. Lidi nebyli až tak nepřátelští, naopak se chovali celkem férově. I když na konci už mě trochu rušili před druhým servisem, ale vím, že by uměli jít i víc za hranu férovosti.“
Kopřiva porušil zápasový plán vlastně jen jednou, když naštvaně praštil raketou. „Nebyl to nejlepší příklad, ale bohužel emoce ze sebe někdy potřebuju dostat. Aspoň jsem potom neměl potřebu s tím něco dalšího dělat. Věděl jsem, že už by mi hrozil trestný fiftýn.“
Když krátce před sedmou večer domácí diváci hned při prvním českém mečbolu zklamaně vzdychli, znělo to Kopřivovi jako rajská hudba.
