Hlavní obsah

Menšík si povodil domácí fanoušky. Bylo to jak fotbalový zápas, říkal po vypjaté bitvě

Byl to opravdu krásný moment satisfakce, když Jakub Menšík sebevědomými gesty hecoval rozjeté francouzské diváky v zápase prvního kola Roland Garros s domácím Alexem Mullerem. Devatenáctiletá česká jednička, hráč top 20 a vítěz tisícovky v Miami, jim předvedla, v jakého hráče během minulých měsíců vyrostla.

Foto: Michaela Stache, Reuters

Český tenista Jakub Menšík na archivním snímku

Článek

Paříž (od našeho zpravodaje) - Bylo to martyrium, které trvalo skoro tři a půl hodiny. Menšík z něj vyšel prověřen, ale nezlomen. Výhru 7:5, 6:7, 7:5, 6:3 si musel při své pařížské premiéře v hlavní soutěži tvrdě vybojovat. O to víc v propršeném večeru zahřála. „Roland Garros se vším všudy. Strašně náročný zápas po tenisové i mentální stránce. Říká se, že atmosféra je tu speciální. A dnes jsem si ji tedy zažil se vším všudy,“ vykládal český vítěz.

Chtěl jste po onom vyhraném třetím setu diváky trochu poškádlit, nebo co za tím bylo?

Každý si o tom může myslet svoje. Atmosféra celkově byl jeden velký zážitek. Bylo očividné, že fandí svému. Snažil jsem se ale vsugerovat si a opakoval jsem si v hlavě, že fandí pro mě. Že neříkají: „Allez, Alex“, ale „Pojď, Kubo!“. Po třetím setu jsem chtěl diváky „odměnit“. Aby si zažili to, co jsem si zažil já.

Nechal jste se v tom trochu inspirovat Novakem Djokovičem? Ten má s diváky občas taky své půtky.

Přesně tak, jak říkal Novak, tak jsem to vnímal i já. Když fandí takový kotel, a já si občas připadal na pokraji pekla, tak jsem si povídal, že fandí pro mě. Vzal jsem si to od Novaka. Myslím, že podobně slavil v Turíně, když hrál proti Jannikovi Sinnerovi. To bylo zase italské peklo, kde všichni fanoušci fandili proti němu…

Ve čtvrtém setu jste si ale užil možná ještě větší rachot.

To jsem si neuvědomil při té oslavě. Myslel jsem, že už to fakt nešlo víc, že už to diváci nemají kam posouvat a větší peklo to být nemůže, ale mýlil jsem se. Čtvrtý set, první bod, já zkazil první servis a fanoušci začali šílet. Tak jsem si řekl: Aha, tak ještě víc to jde.

Ve třetí sadě už jste si ale taky popovídal s rozhodčí, o čem?

Celý set pršelo, a je to takový ten déšť na antuce, že se může, nemusí hrát. Tady je pod antukou betonový podklad, když spadne pár kapek, tak je to kluzčí. Pak už ale pršelo o dost víc a mnohem víc to klouzalo. Pustilo mě to dál než normálně, tak jsem si říkal, že je to nebezpečné, a zeptal jsem se rozhodčí. A Alex dal hned potom dvojchybu. Přitom v celém třetím setu neudělal chybu, podmínky hrály pro něho. Já naopak udělal spoustu chyb, ale vlastně nevědomě jsem ho dostal z rytmu a sám sebe zpátky do sedla. To mi pomohlo.

A pak jste si trochu povodil publikum. Bylo pro vás chování fanoušků už za hranou přijatelného?

Těžko se určuje, co už je za hranou a co ještě není. Když třeba prohráváte 30:40 a někdo vám zakřičí mezi první a druhý servis, tak je to samozřejmě nepříjemné. Ale dokud je to v rámci fair play, tak je to v pohodě. Roland Garros je specifickými fanoušky proslulé, fandí opravdu hodně. Někdy je to jako fotbalový zápas.

Docela nepříjemnou zkušeností s diváky jste si ale prošel i nedávno v Římě, že?

Už se mi chce brečet z toho, že si nepamatuju, kde fanoušci fandili pro mě. V Římě to bylo hodně specifické. Hrál jsem proti Maďaru Fábiánovi (Marozsánovi). Zrovna v té Itálii, ale možná i tady je spousta fanoušků, kteří se přijdou dívat a je očividné, že mají vsazeno, asi nějaký velký balík. Když jsem prohrál game, tak na mě ukazovali, že jsem jim vydělal peníze. To už je šílenost. A zrovna tam to bylo očividné. Nevím, jestli to byli Italové, Maďaři, ale hned z té první řady šlo slyšet vše, co říkali. Vždy před prvním balonkem, nebo když jsem si nadhazoval, tak začali řvát: dvojchyba. Měli tam nějaké narážky na můj servis, co dělám, jestli se půjdu zeptat rozhodčích, tak že mě vybučí, nebo řeknou, s čím mám problém… Občas vidím i fanoušky, kteří na mě ukazují vztyčený prostředníček… Člověk si už pak říká, že je to moc osobní, tak v tu chvíli jsem si řekl, že už to nemá smysl řešit s rozhodčím, a vyřešil jsem si to tam sám. A vesměs to zabralo.

V Itálii pořadatelé dělali mrtvé brouky, ale neměly by tyhle problémy řešit vyšší tenisové instance?

Když je to v rámci fair play, tak proč ne. Je to sport, lidé z toho mají zážitek, ale někdy je to už unfair a my jsme tam jako ovce, na které se sází. A tihle lidé, kteří tam jdou hlavně proto, že si vsadí nějaké peníze a pak se se mnou baví na kurtu, mi přijdou za hranou. Těžko říct, co se s tím dá dělat. Na to nemám odpověď. Ale myslím, že kdyby ATP nebo ITF něco vymyslely, tak bych byl jen pro.