Článek
Paříž (od našeho zpravodaje) - I někdejší americký titán André Agassi pokyvoval hlavou nad talentem prostějovského čahouna. Co nevyšlo v Paříži, může vyjít ve Wimbledonu, na US Open… I když antuka není povrchem, na kterém se Menšík cítí nejlíp, našel na ní recept na extrémně těžké soupeře. „Semifinále (se Zverevem) nedopadlo podle mých představ, ale hodnotím to jako skvělý turnaj a obrovskou zkušenost,“ tvrdil Menšík.
V čem vás Zverev přehrál?
Saša je na kurtu strašně nepříjemný soupeř, nedá vám žádný bod zadarmo. Je těžké chytit rytmus, zvlášť když stojí tak daleko za základní čarou. Pak máte pocit, jako byste hráli do zdi. Bylo pro mě složité dostat se do správného tempa, do zóny. Měl jsem herní plán, ale v určitých chvílích bylo nesmírně těžké zvolit správný úder.
V prvním setu jste měl tři brejkboly na 5:3. Jak těžké bylo hrát proti soupeři, který měl úspěšnost prvního podání 75 % a servíroval dvoustovkou?
Sašovo podání je obrovská zbraň. V prvních dvou setech mi v podstatě nedal jinou šanci než právě v tomhle gamu. Kdybych ho brejkl, zápas se mohl vyvíjet jinak. On ten svůj brejkbol dokázal využít a získal momentum na svou stranu. Zaslouženě je třetím hráčem světa a nedovolí vám udržet si výhodu dlouho. S jeho servisem a hrou od základní čáry bylo nesmírně těžké na něj zaútočit a strhnout zápas na mou stranu.
Ve třetím setu jste se nechal ošetřovat, o co šlo?
První dva sety jsem se trápil, což vedlo k mírnému poklesu energie. Turnaj je dlouhý, a i když jsem během volných dnů dobře zregeneroval, během zápasu mi začal tuhnout krk na levé straně. V danou chvíli mě to omezovalo. Takový mírný diskomfort, ale nic vážného, bude to v pořádku.
I když nejste ve finále, máte pocit, že už je vaše hra na úrovni hráčů z absolutní špičky?
Přesně tak. Na kurtu jsem cítil, že šance existovala. Nebylo to tak, že bych prohrál hladce ve třech setech a on by mě smetl. V této situaci mě víc mrzí, že tam byly cesty, jak zápas zlomit. Možná s lepší volbou úderů nebo zvolením jiné taktiky – častější hrou servis-volej nebo s kraťasy ve správných chvílích – by to dopadlo jinak. Tyto prvky mi sice vyhrály dost gamů, ale některé bohužel nevyšly. Kdybychom hráli zítra nebo pozítří, s lepším rozhodováním bych třeba mohl vyhrát já. Musím ale sportovně uznat Sašovy kvality. Udržel si momentum i rytmus a nedovolil mi vzít si je zpět.
Po utkání jste se objali, Zverev vás pak v proslovu na kurtu chválil. Jak spolu vycházíte?
Dobře. Pogratuloval jsem mu ke skvělému výkonu. Vzhledem k tomu, že Jannik Sinner vypadl a Carlos Alcaraz tu nehraje, je to Saša, kdo by si zasloužil tento grandslam vyhrát.
A co vy, kdybyste měl vypíchnout jednu zkušenost, která se vám může hodit do budoucna. Co by to bylo?
Dva týdny na grandslamu jsou strašně dlouhá doba. Není to jako turnaje kategorie 250 nebo 500, kde může být během pěti dnů konec. Můj první zápas se hrál v neděli před třinácti dny. Za normálních okolností už bych teď startoval na dalším turnaji. Být neustále v zápasovém rytmu a koncentrovat se hlavou na to, co je tady a teď, je nesmírně náročné. Během těch dnů nastala spousta momentů, kdy už jsem se s turnajem málem loučil. Dokázal jsem se z toho ale dostat, vyhrát a znovu se zkoncentrovat na další zápas, ve kterém jsem pak hrál neuvěřitelně a ukázal, co ve mně je. A když vyhrajete, za dva dny vás čeká další utkání. Ale Paříž mi ukázala, že na to mám i na grandslamech, že to dokážu. Není to tak, že odehraju jeden skvělý zápas a pak přijde strmý pád dolů.
Daviscupový kapitán Tomáš Berdych vždycky říkal, že nejlepší přípravou na Wimbledon je hrát dobře v Paříži. Jste rád, že už na konci června dostanete další šanci?
Něco na tom bude, protože grandslamy následují rychle po sobě. Teď bude víkend a za tři týdny už mohu hrát první kolo na Wimbledonu. Zápasové tempo a rytmus mi během antukové sezony kvůli zraněním chyběly, ale tady jsem je získal. Mentálně i fyzicky unavený samozřejmě jsem, ale nejsem úplně vyždímaný. Jsme v polovině sezony a příští týden se hraje další turnaj. Já se ze Stuttgartu odhlásil, odehraju jen přípravný turnaj na trávě v Queen's Clubu. Potřebuji dostat pod kůži jiné podmínky, odlišný povrch, jiné míče i prostředí. Ale rytmus mám a udělám maximum, abych na pařížské výkony navázal i ve Wimbledonu.
Jak si teď vysvětlujete, že jste svůj dosud nejlepší grandslamový výsledek uhrál na antuce, která je považována za váš nejméně silný povrch?
Nevím, proč se to všude říká. Celé dětství jsem odehrál na antuce, osm měsíců v roce, takže ji mám pod kůží, vyrůstal jsem na ní. Podle mého herního pojetí by sice nemělo dávat smysl, abych byl na antuce tak úspěšný, ale nějakým způsobem se mi to daří – ať už loni v Madridu, nebo teď na Roland Garros. Ale určitě bych nečekal, že mé první grandslamové semifinále přijde zrovna v Paříži. Na rychlejších površích, které mé hře vyhovují ještě lépe, mám ale velkou šanci předvést minimálně stejné, ne-li lepší výkony.
