Článek
Hana Mandlíková (64), Helena Suková (61), Regina Maršíková (67) a Andrea Holíková - Musilová (58) ale energii rozhodně neztratily. Ostatně to v neděli ukázaly i na centrkurtu aplaudujícím divákům.
Suková s Mandlíkovou už se o svoje dojmy a vzpomínky na legendární tenisovou akci podělily během týdne. O víkendu pak sestavu doplnily i Maršíková s Holíkovou, které do nově vzniklé Síně slávy českého tenisu také věnovaly další pozoruhodné artefakty.
„Já už toho bohužel moc neměla. Tenisky se odnosily, rakety odehrály. Ale našla jsem ještě tašku. Byla schovaná na půdě ve skříni, takže nebyla ani zaprášená,“ líčila Holíková.
Její bývalá spoluhráčka zase přivezla mj. čtyři dekády starý banner, který měla doma schovaný maminka Maršíkové. „Je jí sedmadevadesát, u ní se nic nevyhazuje. Našla jsem tam i nějaká příšerná stará trička a dívala jsem se, co bych si mohla vzít. Z domova jsem pak přivezla i fotky,“ líčila bývalá jedenáctá hráčka světa a stylově i vítězka jedenácti turnajů.
Po letech vzpomínaly s Holíkovou na společné debly, ale i na událost, která před čtyřiceti lety hýbala socialistickým Československem nejvíc. A to byl návrat emigrantky Martiny Navrátilové po jedenácti letech v barvách týmu USA. „Vnímaly jsme hlavně to, že Martina vůbec mohla přijet, to byla úžasná změna,“ tvrdila Holíková.
„Když hrála Martina, byly davy fanoušků snad ještě víc pro ni než pro nás. Dnes už to chápu. Lidé tím oceňovali všechno, co dokázala a co v tenise vyhrála. Pro Hanku (Mandlíkovou) to ale muselo být těžké, protože nastoupila doma a člověk čeká, že budou lidi fandit jí,“ vžila se do pocitů kamarádky Maršíková.
V předtočeném videu pak aktérky finále překvapila sama Navrátilová, která má příští rok v plánu na LPO dorazit také.
V polovině osmdesátých let se mluvilo o jistém napětí mezi největšími hvězdami československého týmu Mandlíkovou a Sukovou, ale jejich spoluhráčky to na interní atmosféře nijak nepocítily.
Oni nám nefandí, tam my hrát nepůjdeme, vzpomíná Helena Suková na Pohár federace 1986 a přidává historku o Steffi Grafové Video: Sport.cz
„Na turnajích mezi Hankou a Helenou rivalita být mohla, podle toho, kdo byl zrovna lepší. Ale v reprezentaci jsme bojovaly za Československo a s tím jsme žádný problém neměly. Jestli nějaké problémy byly, tak je možná měla Jana Novotná s někým… Nevím, jestli s Helenou nebo s Hankou. Ale v našem týmu jsme nic takového neřešily. Meďák (tehdejší kapitán Jiří Medonos), ten by nám dal,“ smála se Maršíková, která po tenisové kariéře přesídlila do Německa.
„Žiju tam asi 24 let. Vdala jsem se a jsem tam, to prostě vyplyne. Dceři je teď 33, můj bývalý manžel je tady taky, dala jsem mu lístek na dnešní akci. Ale je tu i můj současný manžel. Takže ti dva spolu zrovna sedí u kávy. Není to sem zase tak daleko, asi pět set kilometrů,“ vyprávěla Maršíková, kterou s raketou můžete při troše štěstí občas potkat.
Ale Holíkovou moc ne. U nich v rodině jasně vyhrál hokej. Táta Jaroslav byl legendou jihlavské Dukly a československé reprezentace, brácha Robert vyhrál dvakrát Stanley Cup, manžel František Musil v NHL odehrál 14 sezon a synové David s Adamem nastupují v české extralize.
„Můj manžel je silnější osobnost. Trochu jsme ale kluky tenis naučili. Hráli krajské turnaje a jarní soutěže. Přes zimu hráli hokej, tenis byl spíš taková kompenzace,“ usmívala se Holíková.
Nostalgie se ale od někdejších ikon českého a světového tenisu při jejich společném setkání nedočkáte. „Člověk měl spíš strach, že se nepoznáme,“ vtipkovala Maršíková. „Těch čtyřicet let se ale najednou smazalo, jako bychom se viděly včera. Byly jsme tehdy taková velká rodina.“
